Advokát: MUS je signál, že špinavé peníze ve Švýcarsku nejsou v bezpečí

• hab

14. 5. 201314. 5. 2013, 08:45|Zdroj: ČT24

Miroslav Krutina

Zdroj: ČT24

Praha - Kauzu Mostecké uhelné společnosti (MUS) začala švýcarská justice odkrývat jako praní špinavých peněz na základě malicherného sporu. Další důkazy a svědectví ale odhalily spletitost celého případu. Soudní spor probíhající ve švýcarské Bellinzoně a zejména prolomení bankovního tajemství tak vrhá na švýcarské soudy nové světlo. Podle advokáta Miroslava Krutiny, který byl hostem pořadu Hyde Park ČT24, se jedná o důležitý počin upozorňující na fakt, že špinavé peníze ani na švýcarských kontech nemusí být v bezpečí.

Obhajoba i švýcarská obžaloba prezentují své verze celé kauzy, která je ve své podstatě mimořádně spletitá a není snadné se v ní orientovat. „Je velice těžké dnes říci, co se přesně dělo,“ podotkl právník Miroslav Krutina. Právě rozpletení všech nitek bude součástí soudního líčení, které právě začalo. A to nebude vůbec lehký boj. „Jedna věc je si pocitově myslet, že tady šlo o velké peníze a bude to nekalé, a druhá věc je prokázat aktérům, že skutečně jednali v rozporu s trestním zákonem,“ upozornil Krutina.

Bývalí manažeři MUS čelí ve Švýcarsku obžalobě nejen z praní špinavých peněz, ale také z podvodu, zpronevěry, nekalé správy veřejných prostředků a padělání. Trestní stíhání dotyčných osob nicméně probíhá i v Česku. Krutina se ale obává, že české orgány činné v trestním řízení vůbec nemusí přijít na řadu. „Švýcarská strana pokrývá všechno jednání dotyčných (…) Podle mého názoru bude těžké najít ještě prostor, za co by se měli soudit. Pokud budou zproštěni, tak to platí taky. Byl by problém je soudit za něco, z čeho již byli zproštěni,“ dodal Krutina.

Švýcaři informovali český stát v souvislosti s touto kauzou již v roce 2006. Sdělili mu tehdy, že dochází k podezřelým transakcím v milionech korun. Nicméně další posun na české straně uvízl na mrtvém bodě. Česká republika, která se mohla ucházet o miliardy blokované na švýcarských účtech, termín nestihla. „Česká republika se připojila k trestnímu řízení o měsíc později, než vypršela lhůta,“ upřesnil Krutina s tím, že kromě švýcarských orgánů činných v trestním řízení vládní činitele na kauzu upozorňoval i švýcarský velvyslanec v Praze.

Proces je výsledkem šestileté práce švýcarských vyšetřovatelů, kteří rozplétali složité vztahy kolem 60 společností ve Švýcarsku, v Lichtenštejnsku, na Kypru či na britském ostrově Man. Mezi těmito společnostmi, v nichž měli obžalovaní podíl, údajně proudily peníze kolem privatizace MUS. Švýcarské úřady obžalovaným zablokovaly 660 milionů švýcarských franků (asi 13,9 miliardy korun). Proces sledují dva právníci vyslaní českou vládou jako pozorovatelé. Česká republika ale není součástí obžaloby, protože propásla lhůtu, kdy tak mohla učinit.

image_466018

Zdroj: ČT24

Miroslav Krutina:

„Domnívám se, že pokud to není úmysl, tak spíše půjde o provozní neefektivitu. Obávám se, že to je prostě zanedbání. Nakonec ministr spravedlnosti podal kárné žaloby na několik státních zástupců, které v té věci byli zainteresováni (…) Jsem si vědom, že agenda ministra mnohonásobně přesahuje představy každého z nás, ale na druhou stranu pokud by takové pochybení udělal advokát nebo manažer, tak se obávám, že by se minimálně podíval k soudu.“

Z Mostecké pánve do švýcarské Bellinzony

Krutina má za to, že cestu k ohromnému majetku obžalovaným osobám částečně pomohl vydláždit samotný stát. „Zbavil se majoritního podílu v poměrně strategické společnosti, a to tím, že část zprivatizoval a část přenechal obcím. Tím se stal minoritním akcionářem,“ dodal Krutina. To zpočátku ani ničemu nevadilo, protože zbylé akcie byly rozdrobeny do rukou několika akcionářů. Problém nastal, když doly začala ovládat neprůhledná skupina Appian Group, která volně dostupné akcie MUS skoupila ne pod svým jménem, ale prostřednictvím švýcarské firmy Investenergy. Té stát v roce 1999 prodává i svůj zbylý podíl za 650 milionů korun.

V roce 2005 se novým majitelem dolů stala Severočeská uhelná, kterou ovládá čtveřice manažerů a členů statutárních orgánů Appian Group a MUS - Antonín Koláček, Luboš Měkota, Vasil Babel a Petr Pudil. Své podíly ihned převádí na firmu Czech Coal N.V., kterou sami ovládli. Po třech měsících se ozývá švýcarská policie a začíná prověřovat, jestli byly z Mostecké nelegálně vyvedeny peníze, které se měly vyprat právě ve Švýcarsku.

Policie pak začala stíhat šest lidí kvůli tomu, že z MUS vyvedli 150 milionů dolarů, které následně použili na nákup akcií této firmy. Zároveň jim obstavila účty, cenné papíry i nemovitosti. „Soud probíhá až teď proto, že probíhalo dlouho vyšetřování. To bylo iniciováno v rámci malichernějšího sporu,“ podotkl Krutina. Přesto je samotný proces důležitý i z dalších důvodů. „Prolomení bankovního tajemství ve Švýcarsku musel být velký počin. Švýcarsko se otevírá justici a je to ohromný signál do světa, že špinavé peníze ve Švýcarsku nejsou v bezpečí,“ dodal Krutina. Teď už jen zaleží na tom, zda dokáží Švýcaři kauzu i po patnácti letech rozplést.

Obžalovaní v kauze MUS. Kdo je kdo?

• Antonín Koláček - V roce 1995 jej jeho zaměstnavatel, Komerční banka, vyslala jako svého zástupce do dozorčí rady MUS. Už o tři roky později se stal skrytým spolumajitelem firmy. Z dolů odešel v roce 2008. Podle obžaloby měl ve struktuře Appianu původně 20 procent, později jeho podíl vzrostl na 40 procent. V roce 2005 spolu s nedávno zesnulým manažerem Měkotou získali každý čtyřicetiprocentní podíl v dolech, který posléze prodali Pavlu Tykačovi. Koláček se poté z byznysu stáhl a nyní se věnuje buddhismu a cestování. Podle obžaloby se měl podílet na praní špinavých peněz, podvodu na státu, porušení při správě cizího majetku. Celkem měl získat z dolů 5,5 miliardy korun.
• Oldřich Klimecký - V 90. letech byl generálním ředitelem MUS, později zasedal v dozorčí radě. Švýcarská prokuratura jej viní z praní špinavých peněz ve Fribourghu a v Curychu, z podílení na porušení povinností při správě cizího majetku, podvodu spojeného se zpronevěrou 2,5 miliardy korun a 150 milionů dolarů a z podvodu spojeného s koupí akcií MUS od státu. V současnosti už stojí mimo byznys.
• Jan Diviš - Od roku 1997 byl jednatelem švýcarské firmy Investenergy, přes ni mělo protéct 146,15 milionu dolarů z MUS. Ve struktuře Appianu měl nejmenší podíl, po prodeji podílů v dolech získal spolu s Markem Čmejlou 2,8 miliardy korun a k tomu i vlastnictví Škody Holding, kterou podle Švýcarů koupili za peníze zpronevěřené z MUS. Je obžalován z praní špinavých peněz, podvodů a falšování listin.
• Marek Čmejla - Ve struktuře Appianu měl pětinový podíl a v roce 2002 řídil vstup Appianu do Škody Holding. Švýcaři jej viní stejně jako ostatní z praní špinavých peněz, podvodů se zpronevěrou 2,5 miliardy korun a 150 milionů dolarů. V roce 2010 koupil Čmejla spolu s Jiřím Divišem a dalšími dvěma osobami dopravně strojírenskou Škodu Transportation. V současnosti žije v Monaku, figuruje ve statutárních orgánech několika českých firem. Kromě Škody Transpotation jde například o společnost Loterie Korunka a poskytovatele zdravotní péče Medicon.
• Petr Kraus - Makléř, který v letech 1994 až 2002 řídil firmu Newton Financial Management Group. Podle obžaloby tato firma posloužila ke skupování akcií MUS. Kraus se měl podílet na praní špinavých peněz a zpronevěře. Ve struktuře Appianu měl původně 20 procent, později mu patřilo až 24 procent firmy. Odešel z Appianu v roce 2002 a za to získal půl miliardy korun prostřednictvím firmy Vendimatic. Kraus je prostřednictvím společnosti Eurogate, Ltd. jediným akcionářem holdingu Newton i v současnosti. Mimo jiné je členem dozorčí rady brněnské vysoké školy Newton College a do jeho majetku patří Hřebčín Favory na Benešovsku, který se zabývá chovem starokladrubských koní.
• Jacques de Groote - Bývalý vysoký manažer Světové banky a Mezinárodního měnového fondu. V lednu 2003 týdeník Ekonom napsal, že Grooteho působení v MMF bylo problematické a že kvůli němu tato organizace přijala ustanovení o střetu zájmů.  V polovině 90. let byl zakladatelem Appian Group, která ovládla MUS a v jejímž čele Groote stál podle dostupných informací do jara 2003. Fakt, že se o privatizaci dolů začala zajímat švýcarská policie, souvisel podle Mladé fronty DNES s udáním, které na Grooteho pro jeho údajný milionový dluh podala švýcarská společnost Conseil Alain Aboudaram.