Praha - Stále častěji se kolem nás odehrávají tragédie v důsledku přírodních katastrof, jejichž následky bývají žalostné. Lidé přicházejí takřka o všechno a organismus se jen těžko s takovými situacemi vyrovnává. Například povodňová obnova se netýká pouze renovace materiálních škod, ale do povodňové pomoci je zapotřebí zahrnout i starost o lidi, u kterých se následkem živelní katastrofy rozjede psychické trauma. A jaká je první pomoc? Neuzavírat se příliš do sebe, normálně mluvit o tom, co postižený člověk cítí.
O traumatech z povodní mluvte, mluvte, mluvte!
Obecně se dá postkatastrofický stav popsat tak, že první přichází reakce na stres, což se vyskytuje v konkrétních fázích. První se projevuje většinou jakýmsi vytěsněním traumatizujícího zážitku a víceméně automatickým jednáním. „Vlastně až po odeznění této první fáze, která je spojená s produkcí adrenalinu a s jakousi celkovou stimulací organismu, přichází uvědomění si všech důsledků a problémů, které s událostí souvisí. Obvykle se první fáze počítá na hodiny či jednotky dnů. Dá se očekávat, že druhý či třetí den je již kontakt s realitou plně obnoven,“ upřesnil ředitel psychiatrické kliniky v Praze Bohnicích Martin Hollý.
Další reakce jsou pak odlišné v závislosti na osobnosti postiženého jedince. Mohou se pohybovat od výrazně depresivních přes prožívání spojené se zlobou a vztekem až po racionální jednání, které jediné vede k postupnému řešení potíží.
Rozhovor s Martinem Hollým (zdroj: ČT24)
Je potřeba se svěřit, pojmenovat vnitřní pocity
„Primární rady po takovýchto stresových situacích jsou, nebránit se sdílení toho, co člověk prožívá, neuzavírat se příliš do sebe, což nemusí vždy znamenat návštěvu u odborníka, ale mnohdy stačí o tom jen normálně mluvit a zveřejnit, jak jsme nešťastní, trápíme se a jaké máme obavy z budoucnosti. Pojmenováním vnitřních pocitů, je skutečně v první fázi to nejdůležitější. Pokud ovšem potíže a obavy přetrvávají delší dobu a přibude třeba nespavost nebo pocity úzkosti, doporučuji již návštěvu některého z krizových center nebo alespoň využít krizovou linku, ať už Linku důvěry, nebo linky krizové pomoci,“ nabádá Hollý.
- Úklid po povodních autor: Slavomír Kubeš, zdroj: ISIFA/MAFRA
- Úklid po povodních autor: Ladislav Němec, zdroj: ISIFA/MAFRA
Po povodních roku 2002 uvedl v rozhovoru pro Český rozhlas docent Oldřich Vinař z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd České republiky, že onemocněním psychickou poruchou spojenou s událostí bylo ohroženo až 200 tisíc lidí. Asi u jedné třetiny lidí mohla posttraumatická stresová porucha přejít v dlouhodobé deprese. „Může se jednat o 60 až 70 tisíc lidí, kdy se u nich poruchy projeví během 5 až 15 let. Jde o těžké deprese, které se často nedávají do souvislosti s traumatizující událostí. Vzniká také větší riziko drogové závislosti, alkoholismu, povahových změn s agresivní tendencí,“ upozornil tehdy Vinař.
První pomoc přichází většinou v podobě léků, které snižují jak příznaky stresu, tak i riziko vzniku trvalých depresí v budoucnu. Ovšem psychoterapie je obecně považována za nejdůležitější a zároveň nejúspěšnější postup při léčbě potíží spojených s katastrofickými událostmi. Účinně totiž pomáhá pacientovi se vyrovnat s nešťastnou událostí a začlenit se znovu do běžného života.
V současnosti jsou v České republice zřízeny krizové linky a založeny speciální e-mailové adresy a weby. Podrobnější informace včetně telefonních čísel najdete v tomto článku.