Güttler: ÚS není třetí komora parlamentu, má jasné kompetence

Praha – Ústavní soud (ÚS) byl v době svého vzniku chápán jako jakési cizorodé těleso. Šlo totiž o ústavní orgán, který si osoboval, byť v souladu s ústavou, právo zasahovat do moci zákonodárné, výkonné i soudní. To bylo a stále je nepohodlné. V rozhovoru ve Studiu ČT24 to řekl soudce Ústavního soudu Vojen Güttler, který připomněl výročí vzniku Ústavního soudu.

Instituce, jejímž posláním je ochrana ústavnosti a základních práv a svobod, vznikla spolu se samostatnou Českou republikou v roce 1993. Konstituční tribunál ale začal fungovat až 15. července téhož roku, kdy prezident Václav Havel jmenoval do funkce prvních dvanáct soudců.

Vojen Güttler, soudce Ústavního soudu

„Podle mého názoru je ÚS naprosto jasnou a neodmyslitelnou součástí ústavního systému České republiky. Na druhé straně, ÚS v době svého vzniku byl chápán jako jakési cizorodé těleso. Tedy, vznikl ústavní orgán, který si osoboval, byť v souladu s ústavou, právo zasahovat do moci zákonodárné, výkonné i soudní. Bylo to nepohodlné, a jak vidíme zejména v posledních letech, stává se to nepohodlným i dnes.“

Coby garant ústavního charakteru státní moci se Ústavní soud nezřídka dostává do sporu s politiky. Často připomínaným je v této souvislosti výrok někdejšího předsedy Poslanecké sněmovny Václav Klause, který v únoru 2001 varoval před tím, aby se z ÚS nestala „třetí komora parlamentu přímo jmenovaná prezidentem republiky“.

  • „První námitkou je, že ÚS si údajně někdy počíná jako třetí komora parlamentu. Pravda to ale není, důkazem toho je skutečnost, že ÚS nikdy nezahajuje řízení sám od sebe. Vždy tomu musí předcházet návrh. Samozřejmě, že rozhodování ústavních soudců a soudu vůbec má v některých otázkách jisté politické aspekty a dopady. To je zcela zákonité a je to dáno jeho kompetencemi,“ vysvětlil Güttler.

Přes běžné rozsudky k nejsledovanějším verdiktům…

Během let 1993 až 2012 dostal v Brně sídlící Ústavní soud téměř pětapadesát tisíc podání. Většina z nich se týkala běžných případů, vedle nich se ale objevily i rozsudky, na které se zájmem čekala odborná i laická veřejnost. Mezi nejsledovanější verdikty Ústavního soudu patřilo rozhodnutí, kterým soud v lednu 2001 zrušil podstatné části kontroverzní novely volebního zákona, přijaté v době opoziční smlouvy dvěma nejsilnějšími politickými stranami.

V posledních letech se srovnatelné pozornosti dostalo například stížnosti nezařazeného poslance Miloše Melčáka, jenž úspěšně napadl ústavní zákon, kterým si poslanci chtěli zkrátit své volební období a dospět k předčasným volbám v říjnu 2009.

Kromě vyhlašování některých nálezů se pozornost médií k Ústavnímu soudu upíná při každém hlasování o nových členech soudu. Ty jmenuje do funkce prezident republiky, potřebuje k tomu však souhlas Senátu.

„Ústavní soud bylo Havlovo dítě, Klaus ho toleroval,“ tvrdí Güttler

Do dějin Ústavního soudu se zapsal i bývalý prezident Václav Klaus. Vůči tomu byla vznesena žaloba pro velezradu. Důvodem žaloby, kterou letos na jaře podala skupina senátorů, byla mimo jiné prezidentova údajná nečinnost při navrhování kandidátů na ústavní soudce. Senátoři se svou stížností nakonec neuspěli; soud řízení zastavil s odůvodněním, že Klausovi mezitím vypršel prezidentský mandát.

  • „Podle mých zkušeností měl prezident Václav Havel eminentní zájem o vytvoření ústavního soudnictví. Do určité míry to bylo jeho dítě. Pokud jde o prezidenta Václava Klause, tam ta situace byla trochu složitější. Nedomnívám se, že by patřil mezi fandy Ústavního soudu, nicméně byl ochoten tolerovat a akceptovat vznik českého ústavní soudu a nebránil jeho činnosti,“ podotkl Güttler.

Historie ÚS

Dějiny ústavního soudnictví v Česku sahají do listopadu 1921, kdy byl zřízen Ústavní soud Československé republiky. Tato instituce si však nezískala velkou autoritu a většinu jejích nálezů laická ani odborná veřejnost nezaznamenala.

Není bez zajímavosti, že ústavní soud fungoval ještě několik měsíců po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava, přičemž právě v tomto období vůbec poprvé rozhodl o neplatnosti právního předpisu! Nedlouho poté však soud fakticky zanikl a po válce již nebyl obnoven.

Renesance ústavního soudnictví v Česku tak nastala až po pádu komunistického režimu. Začátkem roku 1992 vznikl v Brně Ústavní soud ČSFR. Měl 12 členů a každá z republik v něm byla zastoupena šesti soudci. Rozpad česko-slovenské federace však existenci soudu předčasně ukončil. Na jeho činnost v létě 1993 navázal současný Ústavní soud ČR.

Rozhovor s Vojenem Güttlerem (zdroj: ČT24)
Vydáno pod