Praha – Nejvyšší kontrolní úřad upozornil na to, že výdaje některých ministerstev na externí právníky či poradce vzrostly za poslední dva roky až o 90 procent. Ministerstva si například nechávala zpracovávat návrhy zákonů, ačkoli měla desítky zaměstnanců. Úřady se hájí tím, že externí firmy najímají jen tehdy, pokud mají nedostatek svých lidí, jejichž řady musely v posledních letech kvůli úsporám prořídnout. Z minulosti ale známe případy stamilionových tendrů, které o snaze zajistit servis a zároveň ušetřit nesvědčí. Jaká je vlastně ideální praxe v používání „externích nákladů“?
Externí náklady ministerstev: Jak zatočit s „pijavicí“ veřejných peněz
Nejvyšší kontrolní úřad se zaměřil na ministerstva životního prostředí, průmyslu a obchodu a také resort pro místní rozvoj. Největším „hříšníkem“ bylo MŽP, u kterého náklady na konzultační, poradenské a právní služby vzrostly ve srovnání s rokem 2010 o 91 procent. Typická ukázka je tato: ministerstvo například zadalo soukromé společnosti zpracování Plánu odpadového hospodářství – zakázku za 1,6 milionu korun. Na odboru odpadů přitom pracovalo nejméně 17 expertů ministerstva. Podle mluvčího MŽP Matyáše Vitíka však externí firma zpracovávala jen „dílčí podklady“.
Česká televize spočítala, že ministerstva za poslední dva roky vydala na externí poradenské služby, zejména právní, přes 0,5 miliardy korun. Rekordmanem je v tomto směru ministerstvo financí. To se však hájí onou ad hoc odbornou zátěží - muselo totiž platit drahé advokáty kvůli mezinárodním arbitrážím, kdy v případě prohry Česku hrozí miliardové výdaje. V roce 2011 zaplatilo například za právní poradenství přes 230 milionů. Loni to bylo „jen“ něco přes 20 milionů - klesl totiž počet vedených sporů.
Ústavní soud přitom svým verdiktem z roku 2008 stanovil, že je-li stát k hájení svých právních zájmů vybaven „příslušnými organizačními složkami, finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt.“
Pochybnosti, kam se podíváš
V minulosti „pobavily“ veřejnost příběhy externích smluv za desítky milionů, na jejichž konci získal český stát horký vzduch. Pochybnosti vzbudil například v roce 2011 tendr Pozemkového fondu, který si chtěl najmout právní firmu za celkem 140 milionů korun. Fond chtěl totiž uzavřít smlouvu na čtyři roky – tedy do roku 2015. Přitom už bylo jasné, že koncem roku 2012 přestane fond existovat a sloučí se s Pozemkovým úřadem. Fond byl po kritice nucen zakázku zrušit.
Petr Bendl
Máslo na hlavě má i exministr zemědělství Petr Bendl (ODS). Ten totiž letos vyhlásil tendr na externí právnické služby za 100 milionů. Zakázka přitom byla na čtyři roky, tedy ještě dlouho poté, co bude resort řídit jiný ministr. Proti zakázce ostře protestoval stínový ministr zemědělství Michal Hašek – ministerstvo nakonec zakázku snížilo na 40 milionů a doba se zkrátila na dva roky. Vedle této zakázky plánoval Bendl také tříletý tendr na IT služby za 210 milionů a externí výpomoc při administraci veřejných zakázek za 100 milionů – obě zakázky zastavil Bendlův nástupce.
„Politicko-kriminální pijavice vysávají stát“
Podle šéfa české pobočky Transparency International Davida Ondráčky upozornil NKÚ na problém, který v Česku trvá dlouhá léta. A dle Ondráčky tento trend v poslední době zesiluje. Stát totiž není schopen nalákat kvalitní a dostatečně motivované profesionály do svých služeb a zároveň úřednické řady snížil. „Výsledkem je, že se služby outsourcují na různé poradenské a právní firmy,“ řekl Ondráčka ČT24. „Vše se děje pod heslem úspor, ale ukazuje se, že se moc neušetří,“ upozornil.
Sám Ondráčka přiznává, že jde o netriviální problematiku a nelze říct, že by byly poradenství nebo právní služby nepotřebné. Žádný zákon nebo závaznou právní normu, která by říkala, co lze nechat zpracovat vnějším dodavatelem a co už outsourcovat nejde, česká státní správa nezná - a nemají je ani jiné státy v Evropě. Univerzální recept v této věci zní, že externí partneři by se měli využívat pro skutečně náročné kroky, například specifické právní spory, arbitráže či ad hoc poradenství, které není jednoznačné. „Naopak základní agendy by měli zvládat úředníci, a to včetně zadávání veřejných zakázek nebo výběrových řízení,“ míní Ondráčka.
GALERIE
videogallery_362330
Důvod je prostý: často jsou totiž smlouvy na externí náklady jen vektorem cíleného vyvádění peněz ze státní správy. „Ukazuje se, že je to efektivní způsob, jak některé politicko-kriminální pijavice vysávají peníze ze státních úřadů a zejména ze státních firem, které zadávají zakázky ještě v řádově vyšších objemech,“ tvrdí Transparency International. Mnohdy totiž firmy vykazují vyfakturované hodiny a těžko se dá posoudit, jestli těch hodin skutečně mělo být 150, 250 nebo 350.
Podle člena kolegia NKÚ Jana Vedrala se nedá jednoznačně určit, zda by zakázky byly levnější, kdyby je místo externích firem dělali zaměstnanci ministerstva. „Nicméně jednotlivé resorty čerpají mzdové prostředky, čili náklady na zaměstnance tady existují,“ uvedl Vedral ve Studiu ČT24. Podle něj vždy ministerstva tvrdí, že byla služba nezbytná a bylo nutné ji zadat externímu subjektu. Hájí se prý i snižováním počtu zaměstnanců, nárůst externích zakázek nicméně podle Vedrala nižšímu počtu zaměstnanců neodpovídá.
Řešení: Mladí a vzdělaní do státní správy
Některé resorty si nově stanovily roční strop pro externí firmy: třeba ministerstvo obrany ho má na patnácti milionech korun. Nicméně přestat outsourcovat služby ze dne na den nelze. Nejdříve by se měla osekat a zároveň zkvalitnit státní správa, aby byla zajímavější pro mladé vzdělané lidi a vnímali ji jako kariérní perspektivu. K tomu by mělo pomoci i přijetí zákona o úřednících, tvrdí Ondráčka.
A tak bude stát ještě nějakou dobu zadávat zajímavé zakázky pro externí firmy: Lesy ČR chystaly čtyřletý tendr na poskytování právních služeb za 400 milionů, nový ministr Miroslav Toman ale zakázku snížil na třetinu. A ministerstvo práce zase aktuálně hledá právníky za 42 milionů.