Praha - Celý život František Kyncl sbíral dřevěné hračky, po smrti je chtěl odkázat státu. Konkrétně Uměleckoprůmyslovému muzeu, kde byla po uplynulých pět let vystavována jeho rozsáhlá sbírka. Teď muzeum sběrateli hraček oznámilo, že už o jeho sbírku nestojí a že si hračky musí odnést. Tématu se věnoval David Vondráček v pořadu Reportéři ČT.
Hračky za osm milionů odkázal státnímu muzeu. To je teď nechce
Pan Kyncl dřevěné hračky sbírá padesát let a za tu dobu jich dokázal shromáždit na pět tisíc. Unikátní kolekci, jejíž hodnotu dvaaosmdesátiletý Kyncl odhaduje na osm milionů korun, chce zanechat pohromadě i po své smrti. Přenechal ji tak Uměleckoprůmyslovému muzeu, které zároveň požádal o možnost stálé expozice české dřevěné hračky dvacátého století.
Za spolupráci na instalaci si pan Kyncl nenárokoval žádné finanční prostředky. „Už i ve smlouvě o zápůjčce jsme mluvili o tom, že budeme pracovat zdarma,“ potvrzuje sběratel pro pořad Reportéři ČT. A radost z nabídky mělo i Uměleckoprůmyslové muzeum. Sama ředitelka muzea Helena Koenigsmarková byla nadšená, například i tím, že spolu s hračkami má sběratel i písemné dokumenty a záznamy.
Sbírka pana Kyncla však kromě souvisejících tematických akcí, jako je například Hračkobraní, velkou pozornost ze strany veřejnosti nesklidila. Sběratel si nedostatek návštěvníků vysvětloval nevalnou propagací ze strany muzea a nezájmem jeho pracovníků. „Když jsme smlouvu podepisovali, byli jsme v tom domnění, že nám budou naši práci umožňovat a že tu expozici budeme mít skutečně natrvalo i do budoucna,“ říká Kyncl.
Muzeum však situaci vidí odlišně. „Instalace se do budoucna měla odehrávat trochu jinak než jako chronologická řada a přísné shromáždění předmětů. Ten způsob vystavování musí vycházet vstříc dnešním návštěvníkům a jejím očekáváním,“ vysvětluje Koenigsmarková. V praxi představa muzea vypadala tak, že by se v rámci instalace omezilo množství vystavených hraček. Z obrovského počtu předmětů by zůstaly ty, které podle instituce měly skutečně největší výpovědní hodnotu.
Sběrateli tak muzeum nabídlo odkup exponátů zamýšlených k nové instalaci. „Byl to jeden z pokusů, jak mu nadále vyjít vstříc, ale on to vidí tak, že z jeho sbírky vytrhneme jenom nějaké bonbonky,“ míní Koenigsmarková. Sběratel však nabízenou částku ve výši půl milionu odmítl, navíc odkup pouhé části viděl jako rozbití své celoživotní sbírky. S muzeem se proto nedohodl.
Odkázal státu hračky za osm milionů, stát je nechce (zdroj: ČT24)
Nečekal však, že situace bude zanedlouho razantně eskalovat. V červnu letošního roku ředitelka muzea přikázala prostory s hračkami vyklidit. Oficiálně kvůli nedodané dokumentaci exponátů, kterou si Kyncl o hračkách vedl. „Poněvadž s tím stále pracuji, předpokládal jsem, že budu nadále doplňovat i dokumentaci. Tu bychom předali, až kdyby docházelo k tomu, že by sbírka přecházela do vlastnictví, anebo bychom se domluvili na nějaké době, v níž bychom určitou část předali,“ vysvětluje Kyncl. „Soupisy máme, ale nedali jsme jim je, protože nám v ničem nepomohli,“ doplňuje.
Podle muzea však roli nehrály jen spory o samotnou dokumentaci. Kyncl prý kromě nedodané dokumentace svou instalaci nekonzultoval s profesionálními kunsthistoriky, navíc se prý až příliš snažil zasahovat mimo své pravomoce. „Zdálo se, že pan Kyncl se zajímá i o jiné věci, než je sbírka hraček. Příliš tam vstupoval do normálního provozu zámku,“ tvrdí Koenigsmarková.
Kyncl tak nyní musí svou sbírku z muzea vyklidit. A věc se ho dotkla natolik, že kvůli svým zkušenostem změní i svou závěť. Podle předsedy Unie výtvarných umělců a Asociace Hračka Václava Kubáta jde o velkou ztrátu. „Je to nesmírná škoda, protože ani samo UPM nemá tolik hraček jako pan Kyncl,“ lituje Kubát. „Ze situace však bohužel východisko nevidím,“ dodává obratem.