Praha - Humorem proti xenofobii a rasismu: v době protiromských protestů tak v létě vyrazil Prahou pochod hlásající „Čechy v ČR nechceme!“. Pro jeho iniciátora Karla Roztočila představovala poslední kapku vlna rasistických reakcí a výhrůžek fyzickou likvidací po narození prvních českých paterčat. Parodický název iniciativy ukazuje v jiném světle neonacistická hesla, která už mnohde zdomácněla. Protirasistické organizace se domnívají, že za posledních pět let se soužití většiny s romskou minoritou zhoršilo natolik, že bez celospolečenské diskuse o řešení začne ČR připomínat válečnou zónu. Iniciativy mimo jiné upozorňují na roli médií, která podle Roztočila přilévají olej do ohně zveličováním tzv. romské kriminality. Na téma se zblízka podíval pro Reportéry ČT David Vondráček.
Hledání smíru za časů mediálního brnkání na protiromskou strunu
Reportéři ČT si za příklad vzali přinejmenším pozoruhodné srpnové vydání Prostějovského večerníku, jehož titulní strana hlásá, že „Cikánské útoky se množí“, a v textu je možné se dočíst o „vrozeném násilí romských spoluobčanů“. Aby článek získal patřičné dramatičnosti, doplnil jej autor ilustrační agenturní fotografií mladíka kopajícího do dveří automobilu, bez ohledu na skutečnost, že fotografie pochází z Číny i její aktéři jsou Číňané.
Šéfredaktorovi deníku Petru Kozákovi prý nejde o žádný rasismus, ani nechce nikomu ublížit. „Spíš se snažíme lidem přinést ve všech případech ten nejkonkrétnější moment, kdo to byl,“ vysvětluje. Fotografií z Číny zamýšlel prý jeho deník jen ilustrovat situaci, na kterou si zpětně přišel někdo do redakce postěžovat. Redaktor a autor článku Michal Kadlec je, jak potvrdil i pro Reportéry ČT, o „vrozeném násilí romských spoluobčanů“ přesvědčen, mimo jiné i z historického hlediska.
Karel Roztočil: „Média spoluvytváří obraz světa, ve kterém žijeme. Etnicita nehraje žádnou roli, jde v podstatě o nadbytečnou informaci, která, když je vyřčena, umí zároveň uškodit každému, kdo se k této etnicitě přihlásí.“
Právnička Českého helsinského výboru Michaela Tejnorová se domnívá, že nejde o trestný čin. „Z pohledu trestního práva bychom v článku museli spatřovat výzvu k nějakému násilí, protože máme trestný čin podněcování k násilí, buď vůči jednotlivci, nebo vůči skupině osob právě na základě nějakého znaku…,“ uvedla na vysvětlenou. Jde tedy pouze o etický problém.
Příklady přístupu médií v české kotlině
Podle novinářky Terezy Šimůnkové, která dlouhou dobu pracovala v německých médiích, by u sousedů nikoho ani nenapadlo uvádět u podezření na přestupek či trestný čin etnickou příslušnost. „Myslím, že tam průřezem společností vnímají lidé sebe a svoje vztahy k ostatním na úplně jiné úrovni než tady,“ dodává. Za nepřijatelné se něco podobného považuje i ve Francii.
Šéfredaktor MF Dnes Robert Časenský zprostředkoval část etického kodexu jeho novin, podle kterého se „vyhýbají jakýmkoliv předsudkům a pejorativním výrazům v souvislosti s národností, rasou.“ Připouští ale, že mohlo v této věci dojít i k chybám proti kodexu. „Ostatně to se prostě v novinách stává, že občas uděláte nějakou chybu a nejen v tomto,“ dodává postřeh z praxe.
I šéfredaktor Blesku zmiňuje, že v rámci jeho periodika nelze zacházet do detailů s národností, ovšem jde zjevně o pravidlo benevolentnější než v případě MF Dnes. „Samozřejmě v momentě, kdy se to stane v nějaké oblasti, kde je daná etnická skupina rozšířená, nevidím důvod, proč bychom to neuvedli,“ tvrdí.
Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková: „Náš názor je tady jednoznačný: Neuvádět etnicitu v okamžiku, kdy tam nemá co dělat. To znamená pouze v okamžiku, kdy jde o nějaký rasový motiv.“
Jedním z mála periodik, která nikdy u kriminality českých občanů neuvádí etnicitu, je časopis Respekt. Drží se striktně západních standardů, že o etnicitě vlastních občanů se píše pouze v článcích, kde jde o trestněprávní rasistický kontext. Jeho šéfredaktor Erik Tabery vnímá sílu médií v tomto ohledu jako drtivou. „Když ze sta případů kriminality vezmete dva a zmíníte etnicitu, působí to rázem mnohem drtivěji než zbývajících 98 případů,“ tvrdí Tabery a dodává, že podle něj tento aspekt v lepším případě podceňují. Zdůrazňuje ale také, že si zvykla česká média, a to zejména internetová vydání, že napsat naprosto cokoli proti Romům rázem vystřeluje návštěvnost mnohem výš. „Takže se jim vlastrně vyplácí hrát na tuhle notu,“ míní šéfredaktor Respektu.
Jeho slova potvrzuje otevřeně i příklad Prostějovského deníku, jehož šéfredaktor Petr Kozák sám přiznává, že toto téma „je pro čtenáře určitě zajímavější, než že se v parku natřela lavička.“ Na otázku, zda patřilo právě ono zmíněné vydání k prodávanějším, přiznává: „Toto číslo bylo určitě prodávanější.“