Jak šel čas s lustracemi, z jedné „pětiletky“ je hned 22 let

Praha - Diskuse o zrušení lustračního zákona, kterou aktuálně vyvolal případ Andreje Babiše, se v české politice nerozproudila poprvé. Komunisté se o odchod lustrací z politické scény snažili již několikrát. Už v roce 1995, kdy se začalo jednat o prodloužení „lustrační pětiletky“ vystoupil tehdejší předseda KSČM Miroslav Grebeníček s názorem, že prodloužení platnosti normy je „jeden z dalších kroků, který hrubým způsobem narušuje upřímnou snahu poctivých lidí o budování právního státu, jeden z dalších kroků, který může ohrozit demokracii v České republice“. Lustrace politici nakonec prodloužili, a ne jednou.

Komunisté přišli s návrhem na zrušení normy ještě v roce 1997, poté i v roce 1999, a ani jednou se jim to nepodařilo. S ČSSD chtěli o lustracích jednat rovněž v roce 2003, už v té době byl zákon pro řadu sociálních demokratů otázkou minulosti. Tehdejší místopředseda strany Zdeněk Škromach se nechal slyšet, že bezúhonnost státních úředníků by podle něj měl zajistit zákon o státní službě, který již v té době byl v platnosti, ale účinný není dodnes.

Nyní se pro KSČM blýská na „lepší časy“; s komunistickým návrhem souhlasí část sociálních demokratů a ochotu zvednout ruku PRO má i hnutí ANO. Aktuální kolotoč kolem nutnosti či zbytečnosti lustračního zákona se ostatně roztočil poté, co právě hnutí ANO získalo ve volbách přes milion hlasů, ačkoli všichni voliči věděli, že jeho lídr Andrej Babiš může mít s čistým lustračním osvědčením problém.

Možné komplikace ovšem může způsobit postoj křesťanských demokratů, třetího člena potenciální koalice. Jejich předseda Pavel Bělobrádek totiž v pořadu Hyde Park prohlásil, že by nepodepsal koaliční smlouvu, která by se zrušením zákona počítala (více čtěte zde) - a Babiš dnes při příchodu do sněmovny lidovcům vzkázal, že mají-li s lustračním zákonem problém, tak naznačují, že s ANO není možné jednat. „Naše hnutí totiž říká, že mám být ve vládě, a pokud s tím má KDU-ČSL problém, tak spolu asi jednat nebudeme,“ řekl pro ČT24.

Lidovci ale podle komentátora Hospodářských novin Petra Fischera svým vystoupením proti zrušení lustrací spíš dávají najevo, že je třeba soustředit se na program, protože samotné Babišovo angažmá ve vládě jim nevadí. 

Kromě případného konce lustračního zákona se objevuje ještě ta varianta, že by Babišovu kauzu mohl vyřešit zákon o státní službě, ten ale do konce roku platit nezačne, a vládu je potřeba sestavit co nejdříve. Třetí možností pak může být to, že Babiš v kabinetu zasedne jako vicepremiér, a nikoli ministr. Lustrační osvědčení totiž prezident republiky vyžaduje podle některých právních expertů pouze u šéfů konkrétních resortů, a to přesto, že tato osvědčení zřejmě nejsou povinností.

Fakt, že v čele druhého nejsilnějšího hnutí stojí „pozitivně lustrovaný lídr“, který by měl usednout ve vládě, nejspíš uzavře období, kdy v České republice platila, jak by řekl Václav Havel, revoluční norma. Skutečnost, že přes Babišovu minulost jej lidé volili, vypovídá podle komentátora Jana Vávry o tom, že dosavadní politické reprezentace voliče odpuzují více než dávná spolupráce se Státní bezpečností. „Nové křivdy pociťujeme přece jen mnohem bolestněji než ty staré,“ řekl Vávra na ČRo v pořadu Názory a argumenty.

Lustrační zákon

stanoví podmínky, které musejí splňovat zájemci o výkon funkcí v orgánech státní správy, v justici, armádě a veřejnoprávních médiích, v podnicích s většinovou účastí státu nebo v České národní bance. Norma zakazuje v těchto oblastech působit lidem, kteří byli v letech 1948 až 1989 příslušníky nebo spolupracovníky StB, angažovali se minimálně v okresních výborech komunistické strany, v lidových milicích nebo studovali alespoň tři měsíce na vysokých školách někdejší sovětské tajné policie KGB. Lustrační osvědčení vydává ministerstvo vnitra (tzv. velký lustrační zákon).

Zákon prošel federálním shromážděním v říjnu 1991, o půl roku později podobnou normu schválila Česká národní rada i pro službu u policie, ve vězeňství a na ministerstvu vnitra (tzv. malý lustrační zákon).

A jaký byl jeho úkol? Ochránit nově utvářející se instituce před vlivem někdejší komunistické Státní bezpečnosti a lidí s ní spjatých. Lustrační osvědčení se vyžaduje se ode všech, kteří jsou ve vybraných orgánech do své funkce jmenováni, voleni nebo ustanoveni. Od navržených ministrů ho před jejich jmenováním požadovali prezidenti Václav Havel i Václav Klaus, a Miloš Zeman tak pokračuje v porevoluční zvyklosti.

Oba zákony (tzn. „velký“ i „malý“) měly původně platit pět let, jejich účinnost však byla prodloužena nejprve v říjnu 1995 o čtyři roky a koncem roku 2000 bylo omezení jejich platnosti zrušeno úplně. Zákonodárci ale nejspíš nepočítali s tím, že by se 24 let po Listopadu do vedení země mohli ještě dostat lidé s takovým problémem, protože již nastupuje spíše nová generace politiků, na něž se lustrační zákon nevztahuje (Bohuslav Sobotka či Jan Hamáček a jiní).

Prodloužení lustračního zákona odmítl v obou případech podepsat tehdejší prezident Václav Havel, sněmovna však jeho veto pokaždé přehlasovala. Prezident své výhrady zdůvodnil tím, že spíše než prodloužení podle něj „revolučních norem“ je v zájmu státu přijmout normu o státní službě. Právě na její (ne)existenci upozorňuje i současný prezident Zeman, který tvrdí, že právě tato norma by mohla plnit úkoly, které vyplývají z lustračního zákona. (Více čtěte zde)

Komentář Petra Fischera (zdroj: ČT24)

Služební zákon

upravuje práva a povinnosti úředníků ve správních úřadech. Ústava s ním počítá od roku 1993, schválen byl až v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie v roce 2002 a jeho účinnost měla původně nastat dne 1. ledna 2004. Několikrát byla ale odložena, naposledy v roce 2011 tehdejším prezidentem Václavem Klausem na 1. ledna 2015. Vláda v roce 2013 dokonce navrhla, aby byl ještě před vstoupením v účinnost zrušen a nahrazen novým zákonem o státních úřednících. Podle kritiků by zákon zvýšil náklady na státní správu.

  • Jindřich Šídlo pro pořad ČRo Názory a argumenty: „Lustrace měly svého času jasný cíl a smysl - bránit státní správu a její služby před vydíratelnými a zkompromitovanými kolaboranty komunistické vlády. Opravdu nám to hrozí i v roce 2013? A jak dlouho ještě bude? Proč nestačí zákon o státní službě, odkládaný už přes deset let, spolu s bezpečnostními prověrkami? A skutečně je ještě potřeba taková obrana, když se někdejší i současní aktivní komunisté mohou stát například hejtmany nebo místopředsedy Poslanecké sněmovny? Tahle poznámka není o Andreji Babišovi, ale o principu.“
  • Petr Fischer pro ČT24: „Myslím, žen zákon tady může zůstat dalších 20 až 25 let. Proč by neměl? Jestliže jsme si řekli někdy na začátku 90. let, že uděláme tlustou čáru v tom smyslu, že nepustíme lidi určitého typu do veřejných funkcí, nevidím důvod, proč bychom na tom měli něco měnit. … Na druhé straně je tady nějakých 35 procent voličů (voliči ANO a KSČM), kteří ve volbách řekli, že je lustrační zákon nezajímá.“

S lustracemi se pojí i některé skandály

  • Květen 1990 - Rakouský týdeník Profil napsal, že šéf Československé strany lidové Josef Bartončík byl placeným agentem StB. Bartončík to popřel, dva dny před parlamentními volbami však vystoupil tehdejší náměstek ministra vnitra Jan Ruml, který existenci podobných informací potvrdil. Do kauzy poté vstoupil i prezident Václav Havel, jemuž podle jeho slov Bartončík dal slib, že z kandidátky sám odstoupí. To se nestalo, a proto byly zveřejněny důkazy o Bartončíkově spolupráci s StB.
  • Březen 1991 - Na schůzi Federálního shromáždění byla zveřejněna jména poslanců - spolupracovníků StB. Byli mezi nimi Petr Burian, Josef Bartončík, Zdeněk Masopust, Jaromír Gebas, Lubomír Lédl, Jan Kavan, Rudolf Zukal, Vojtěch Filip, Boleslav Bárta a Václav Tomis. Většina z nich vědomou spolupráci popřela, soudila se a lustrační spor s ministerstvem vnitra vyhrála. Nejznámějším případem byl úspěšný soudní spor pozdějšího ministra zahraničí a předsedy Valného shromáždění OSN Jana Kavana.
  • Říjen 1992 - Podle rozsudku českobudějovického okresního soudu současný předseda KSČM Vojtěch Filip vědomě spolupracoval s československou zpravodajskou službou, ale nevěděl, že služba organizačně patří pod komunistickou StB. Filip podle rozsudku nejprve popíral, že v 80. letech spolupracoval s jakoukoli složkou komunistického ministerstva vnitra, svou výpověď změnil, až když byli zbaveni mlčenlivosti tři svědkové v případu.
  • Podzim 1998 - Prezidentská kancelář zrušila návrh na vyznamenání bývalého starosty Vídně Helmuta Zilka poté, co se objevilo podezření, že spolupracoval s StB. Tato podezření se však plně neprokázala a v listopadu 2008 se na Zilkově pohřbu tehdy již bývalý prezident Havel starostovi omluvil.
  • 9. února 2007 - Šéf české pobočky Interpolu Pavol Mihál byl veden jako spolupracovník StB. Vyplynulo to z vyjádření náměstka policejního prezidenta Oldřicha Martinů, který řekl, že důstojník ztratil předpoklady pro působení na policejním prezidiu a musí odejít.