Příběhy babyboxu: Dítě odložit, nebo adoptovat?

Praha - Už devadesát devět dětí u nás vstoupilo do života skrze dvířka babyboxu. Až přijde sté dítě, máme slavit zachráněný život, nebo se jedná spíše o smutné výročí sta nechtěných? Reportérka Lenka Drmotová natočila příběh dvou žen: jedna dítě do boxu odložila, druhá jiného nalezence adoptovala.

První babybox byl v Česku otevřen v roce 2005 v sídle soukromé kliniky GynCentrum v pražském Hloubětíně. Za osm let bylo skrze babyboxy odloženo již 99 dětí. Naposledy v pátek někdo do mělnické schránky odložil novorozenou holčičku. Nyní bude čekat na náhradní maminku, která po dítěti touží, podobně jako v minulosti paní Alena.

Padesát na padesát

„Zavolala nám paní ze sociálky, že na nás přišla řada a pokud chceme, můžeme mít miminko, které někdo odložil do babyboxu,“ vzpomíná Alena, jak začal její příběh adoptivní matky. Sama nemůže mít děti. Poté, co selhalo i umělé oplodnění, se s manželem rozhodli pro adopci. Po letech čekání se stali rodiči doslova během pár hodin.

Alena s manželem začali pečovat o novorozeně. Zároveň museli ještě deset měsíců čekat, zda se o dítě nepřihlásí biologická matka. „Přijala jsem to i s tím rizikem, ale opravdu jsem si to musela rozmyslet. Je tam padesát na padesát, že o to miminko přijdete,“ naznačuje možný stres adoptivních rodičů. Dnes vychovávají zdravou čtyřletou dceru.

„Jsem šťastná a vážím si toho, že babyboxy jsou,“ chválí nápad Alena a uvažuje nad tím, co vede matku k odložení dítěte: „Myslím, že do babyboxu vloží dítě žena, která se ocitne v těžké situaci. Potřebuje diskrétně odložit dítě, nechce jít na potrat, ani dát dítě k adopci a muset vyplňovat dotazníky a běhat po úřadech.“

„Dítě dám do babyboxu a budu žít dál“

Za bílého dne, ihned po porodu doma odložila své dítě do babyboxu i Petra. Rozhodla se tak již na začátku těhotenství: „Dítěte jsem se vzdávala ze sociálních důvodů. Neuměla jsem si představit, že skončím s dítětem někde v azylovém domě živená státem. Myslela jsem, že to bude jednoduché, že dítě porodím, dám do babyboxu a budu žít normálně dál.“

168 hodin: Příběh babyboxu (zdroj: ČT24)

Ačkoliv je uvnitř schránky kamera, člověka, který dítě vkládá, nesnímá. Pokud vše proběhne beze svědků, má matka anonymitu zaručenou. Jenže Petra se brzy rozhodla, že z anonymity vystoupí. Několik dní poté, co dítě odložila, si uvědomila, že ho chce zpět.

„Nalezené dítě je medializované, takže se o tom dozvíte. To byla další těžká věc,“ vypráví Petra o tom, jak se obrátila zpět. Za pomoci Ludvíka Hesse, zakladatele sítě boxů, svou dceru opět získala. „Není to příjemné. Maminky, které odloží dítě, se musí podrobit testu DNA, aby dokázaly, že dítě je jejich,“ vysvětluje Hess. Petra přesto nelituje: „Jsme s dcerou samy, ale má prarodiče a všechno dopadlo jak v americkém filmu s happy endem.“

Absurdní číslo

Z tohoto příběhu může mít Ludvík Hess radost. Počet odložených dětí ho však rozhodně netěší a kulatou stovku dětí slavit nehodlá: „Na stovku se především netěším. Mně přijde absurdní, že sto dětí bylo odloženo. Z toho čísla jsem nešťastný. Když jsem instaloval první babyboxy, tak jsem myslel, že v nich najdeme jedno dítě za pět let. Nikdy jsem si nepomyslel, že to číslo může být tak vysoké.“

Ludvík Hess
Zdroj: Mlejnková Alexandra/ČTK

Přesto chystá další babyboxy, kterých je nyní po celém Česku téměř šedesát. „V prvním čtvrtletí příštího roku budou zprovozněny ve Valašském Meziříčí a Kutné Hoře. Zároveň zahájím modernizaci nejstarších babyboxů,“ plánuje. Zároveň v Praze zprovoznil první dvě garsonky, ve kterých mohou matky v zoufalé situaci najít dočasné útočiště. „Na každém babyboxu je moje telefonní číslo,“ zdůrazňuje Ludvík Hess.

Boxy odporují právům dítěte, zlobí se kritici

Babyboxy mají i své odpůrce. Loni se proti nim postavil Výbor OSN pro práva dítěte, podle nějž odporují pěti článkům Úmluvy o právech dítěte, například právu na totožnost, státní příslušnost a možnost znát své rodiče. Schránky ostře kritizuje i Česká neonatologická společnost. „Jedná se o velmi nehumánní záležitost. Odložením se dítě degraduje na pozici věci,“ tvrdí předseda společnosti Lumír Kantor.

„Je lepší, když je dítě odloženo do klimatizovaného babyboxu, než když je odloženo na stanici autobusu nebo na lavičce v parku,“ argumentuje proti všem námitkám Hess a navzdory kritice hodlá shánět sponzory pro další schránky.

Adoptivní rodiče zatím stojí před otázkou, jak dítěti vysvětlit jeho původ. „Měla by se mu říkat pravda. Jsem rozhodnutá, že naše dítě bude vědět, že pochází z babyboxu,“ říká maminka Alena. „Znám i rodiče, kteří vyprávějí dětem pohádku o tom, že nějaký strejda zřídil bedýnku, kam byly vloženy,“ uzavírá Ludvík Hess.

Stránky sítě babyboxů najdete zde.

Vydáno pod