Praha - Uplynulo 180 let ode dne, kdy vyšlo první číslo časopisu Květy české. Stalo se tak 2. ledna 1834. Byl to časopis tzv. zábavník, který vznikl přejmenováním časopisu Jindy a nyní. Prvním redaktorem Květů byl Josef Kajetán Tyl, který zpočátku psal všechny příspěvky sám ve své ložnici v kasárnách. Až později se mu podařilo rozšířit síť přispěvatelů do té míry, že se z Květů stal nejčtějnější časopis své doby.
První Květy vznikaly v kasárnách, jejich tvář jim vtiskl Tyl
Časopis Jindy a nyní vycházel od roku 1829 jako týdeník a o dva roky později změnil nakladatele. Stal se jím Jan Hostivít Pospíšil, který chtěl časopis dále rozvíjet. Od roku 1934 tak časopis vycházel pod novým názvem Květy.
Tehdy se příležitosti chopil teprve čtyřiadvacetiletý Josef Kajetán Tyl. Jelikož byl zaměstnán ve vojsku jako účetní, nemohl být uváděn jako hlavní redaktor. „Stál před poměrně obtížnou úlohou dělat na jedné straně národní zábavník (…) a na druhé straně prosazovat představy jeho literární generace,“ podotkl literární historik Dalibor Dobiáš.
Práce za čtyři zlaté týdně
Práce to ale snadná nebyla. Pospíšil mu každý příspěvek korigoval a Tyl s ním dobře nevycházel. „Za redakční místnost sloužila Tylovi jeho ložnice v kasárnách, kterou sdílel ještě se dvěma druhy. Hrubý stůl, ořezaný brk a blikající svíčka – to bylo celé redakční vybavení. Zprávy pro rubriku Zrcadlo časův musil si Tyl obstarávat v kavárně U tygra, kde si ze zahraničních novin opisoval, co potřeboval. Sám si dělal veškeré korektury. Mnoho času strávil opravováním a pilováním příspěvků, jichž stejně nikdy neměl nadbytek. Častokrát musil sednout, narychlo psát celé číslo sám a ještě vlhké rukopisy posílat do sazárny. Za všechnu tuto námahu dostával Tyl od Pospíšila 4 zlaté týdně,“ píše ve své knize Redaktorská činnost Jan Pilát.
Josef Kajetán Tyl
Tyl se svými ambicemi podpořenými vlasteneckými myšlenkami také přišel do střetu s osvícenskými proudy generace předcházející i s rodící se romanistickou tvorbou. To vše se mísilo v ovzduší po revoluci 1830. Časopis navíc musel být čistě nepolitický a byl tak podroben přísné cenzuře. Jeho název ale koresponduje s dobovými trendy. Snaha byla vymyslet čistě české jméno, znějící dostatečně obrozenecky. Podle tradice prý název Květy inicioval František Palacký, který doufal, že do nového časopisu budou přispívat „samé nové květy české literatury“.
Nejčtenější a nejoblíbenější časopis
Zpočátku časopis odebíralo tři sta předplatitelů, během deseti let se toto číslo ztrojnásobilo. V první polovině devatenáctého století ale jeden výtisk prošel více rukama než dnes a čtenářská základna Květů tak byla velmi široká. „Josef Jungmann to označil za nejčtenější časopis té doby,“ připomněl Dobiáš.
Stoosmdesátiletá historie časopisu ale není kontinuální. Revoluce roku 1848 jeho vydávání přerušila. V období Bachova absolutismu v polovině 60. let se k němu vrátila nová literární generace – Vítězslav Hálek, Jan Neruda, jakožto první redaktoři. Popularitu pak opět nabyl časopis v době socialismu, kdy již ale s umělecko-literární tvorbou tolik spojen nebyl. A tato podoba mu zůstala dodnes.
Dalibor Dobiáš o časopisu Květy (zdroj: ČT24)