Tábor – Stoletých a starších obyvatel ČR je více než 1 100. Všichni mají zajisté zajímavý životopis, ale jen jedna slaví stovku právě dnes a její osud stojí za to připomenout. Josefina Napravilová z Tábora totiž po druhé světové válce našla čtyři desítky ztracených českých a slovenských dětí, a pomohla jim tak vrátit se do rodné vlasti; a mezi nimi také první lidické dítě.
Našla první lidické dítě a dnes je jí sto – Josefina Napravilová
Od chvíle, kdy se pustila do hledání lidických a dalších dětí ztracených během války, uplynulo už skoro sedmdesát let. Jiskru v očích má ale pořád stejnou. A nic čas nezměnil ani na její starosti o druhé.
Narodila se 21. ledna 1914 v Plzni. Po válce pátrala po zavlečených československých dětech v Polsku, Rakousku, v Německu i ve Švédsku a dohledala jich čtyřicet. Celá akce repatriací patřila pod ministerstvo sociální péče. Hledali děti v německých školách, které se koncem války stěhovaly, aby se vyhnuly bombardování. Jezdili i do německých rodin SS a SA, které si děti přivlastňovaly a chtěly z nich udělat Němce. „Vzpomínám si na jednu Němku, která plakala, když jsem jí holčičku brala. Říkala jí: Ne, abys mě nenáviděla. Měla jsem tě tak ráda a chtěla jsem tě dobře vychovat,“ vzpomínala v rozhovoru pro Deník.cz.
Na podzim roku 1945 se vypravila i do Polska a Osvětimi. Hledala také Václava Hanfa z Lidic, jehož sestra Marie se vrátila z německé převýchovy: našla ho v Salcburku v zařízení UNRRA. A jak sama říká, dodnes jí říká maminko.
V roce 1947 se s manželem legálně vystěhovala do Vídně, protože manžel tam vedl export české Union banky. Po únoru 1948 se už do Československa nevrátila. Manželství se jí rozpadlo a ona v roce 1949 odešla do Kanady.
Josefina Napravilová pro Deník.cz
„Prožila jsem velkou část života v zahraničí. Potkala jsem tam hodně lidí. Touha po vlasti je hrozná nemoc. Myslím si, že my Češi, co jsme žili v zahraničí, jsme byli větší vlastenci než lidé tady doma.“
Za komunistického režimu našla způsob, jak se vracet domů, ale až od roku 1964, předtím nesměla. Jezdila do lázní přes organizaci Balnea, jinak by ji nepustili. Do vlasti se vrátila až v roce 1994. Snažila se pak finančně podporovat nadané vysokoškoláky a 28. října 2009 dostala od prezidenta Řád T. G. Masaryka III. třídy za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva.
O jejím životě vyšla kniha Sny a vzpomínky. A až při sepisování knihy vyšlo najevo, že právě ona našla prvního chlapce z Lidic zavlečeného do Rakouska.