Student z Liberce poslouchal neviditelné oběti komunismu

Liberec – Gymnázium F.X. Šaldy již přes 10 let úspěšně rozvíjí studentský projekt s tématikou emigrace a exilu v době komunistické totality. Po výzkumech v kanadských, australských a německých městech se další z pokračovatelů, devatenáctiletý Aleš Bartoš vydal za českými emigranty do Francie, kteří opustili Československo po Únoru 1948. Vyrazil sbírat informace o krajanech, přičemž stihl i dvě přednášky na pařížské Sorbonně. 

„Neměl jsem ambici setkat se s Milanem Kunderou, měl jsem hlavně ambici tam někoho najít,“ přiblížil ve Studiu 6 mladý realizátor jedné z kapitol letitého projektu. Podle svých slov spoléhal při cestě do Francie na náhodu. Vyrážel se dvěma jistými kontakty na krajany v kapse. „Spoléhal jsem na to, že s pomocí tamních krajanských spolků nebo emigrantů se mi kontakty začnou větvit. To se i nakonec podařilo, měl jsem jich pak tolik, že jsem ani všechno nestihl,“ zavzpomínal student maturitního ročníku.

Ve Franci sbíral vzpomínky emigrantů na dobu, kdy opustili domov, a s čím vším se museli potýkat v nové zemi. „Takřka každý z nich musel začínat znovu od píky, hodně z nich se dokázalo kupodivu vypracovat na vážené posty,“ popisuje Aleš Bartoš s tím, že nové začátky představují společné téma vyprávění exulantů. Ve Francii nasbíral mnoho materiálu, který postupně zpracovává.

Video Aleš Bartoš o své cestě za emigranty ve Francii
video

Aleš Bartoš o své cestě za emigranty ve Francii

Podle jeho slov se zhruba polovina krajanů, se kterými měl možnost se sám setkat, pravidelně vrací do rodné země a sledují dění v zemi. „Jak Francie, tak Česká republika se pomalu znovu obracejí doleva, hodnotí tyto změny v obou zemích spíše negativně,“ zprostředkovává mínění Čechů ve Francii. Mladý badatel si díky přednáškám na Sorbonně sám uvědomuje, že nelze klást rovnítko mezi teorii komunismu ve Francii a praxi komunismu u nás.