Praha – I když je podle prezidenta Miloše Zemana vždycky lepší, když se státy proti společnému nepříteli brání společně, osobně s některými kroky Severoatlantické aliance v minulosti nesouhlasil. Nelíbilo se mu například bombardování v Jugoslávii. I proto ještě jako premiér odmítl podepsat vyznamenání pro aliančního generála: "Říkal jsem si, že právě proto, že byly bombardovány i civilní cíle, si generál Clark to vyznamenání nezaslouží," řekl Zeman v rozhovoru s Jakubem Železným.
Zeman: Svět bez vojenských bloků byl krásný sen, sami se ale neubráníte
Rozhovor Jakuba Železného s prezidentem Milošem Zemanem (zdroj: ČT24)
Vzpomenete si na to, jak jste před rokem 1989 vnímal Severoatlantickou alianci, která byla oficiálními médii vykreslována jako banda válečných štváčů?
Já už jsem tehdy nevěřil médiím, to mi zůstalo. Ale jinak platilo přísloví, že nepřítel nepřítele je mým přítelem. Já jsem byl za minulého režimu třikrát vyhozený z politických důvodů z práce, takže jsem tehdejší režim nutně musel považovat za svého nepřítele a tedy jsem ani nemohl věřit jeho propagandě.
Sdílel jste pak v době těsně po listopadu 1989 představy šířené i prezidentem Havlem, že by se Evropa i svět napříště měly obejít bez jakýchkoli vojenských bloků?
On to byl krásný sen a bylo by příjemné mu uvěřit, kdybyste nebyl zastáncem teorie konfliktu, která říká, že vždycky se najde nějaký nepřítel, proti kterému se musí vytvořit obranná aliance. Po rozpadu Sovětského svazu nepřítelem nebylo primárně Rusko, ale vznikající mezinárodní terorismus, který měl podobu především islámského fundamentalismu. Je vždycky lépe, když se proti těmto silám bráníte v nějakém společenství a nebráníte se sám.
Jak velkou komplikací pro nás jako nového člena byla v roce 1999 situace kolem Jugoslávie a zahájení spojeneckého bombardování? Nebral jste to tak, že spojenci v čele s USA testují naši loajalitu?
My jsme tak extrémně loajální nebyli, protože česká vláda byla poslední, která souhlasila s touto operací, a to ještě s podmínkou, že budou bombardovány jenom vojenské cíle. Tato podmínka nebyla splněna. Když pak generál Wesley Clark (tehdejší vrchní velitel vojsk NATO – pozn. red.), který odpovídal za bombardování Jugoslávie, měl dostat od prezidenta Havla Bílého lva, jako premiér, který návrh na vyznamenání kontrasignuje, jsem to tehdy odmítl podepsat. Říkal jsem si, že právě proto, že byly bombardovány i civilní cíle, si generál Clark to vyznamenání nezaslouží.
Jsme dnes v NATO vnímáni jako dobrý partner?
Jsme vnímáni jako profesionální a velice výkonný partner. Dobrý partner je neurčitý výraz, já bych použil výraz profesionální, dobře vycvičený a odvážný partner.
Celkově se o zahraničních misích českých vojáků referuje pozitivně, ale přesto ne každý občan chápe, proč by měli naši vojáci bojovat na jiném konci světa. Jak byste to vysvětlil?
Takovým lidem cituji výrok jednoho politika: „Proč máme umírat za zemi, kterou nikdo z nás nezná?“ Pak udělám dramatickou pauzu, a řeknu jim: „Citoval jsem vám Nevillea Chamberlaina, ze září 1938, a ta země, kterou nikdo nezná, se jmenovala Československo.“ Většinou to pak lidé pochopí.