Praha – Češi jsou s bydlením spokojenější, než byli v roce 2001. Vyplývá to z výzkumu Sociologického ústavu Akademie věd, kterého se účastnily tři tisíce respondentů. „Zajímavostí je, že obyvatelé panelových bytů jsou stejně spokojení jako lidé v cihlových bytových domech. Vysvětlujeme si to rozsáhlou regenerací bytů,“ uvedl Petr Sunega ze Sociologického ústavu.
Bydlí se nám lépe, vzkazují Češi
Úroveň spokojenosti lidí s bydlením se v roce 2013 oproti roku 2001 zvýšila zhruba o 27 procent. Nejspokojenější jsou majitelé rodinných domků a majitelé bytů, následují družstevníci a nájemníci obecních bytů. Nejméně spokojení jsou nájemníci bytů soukromých pronajímatelů.
Martin Lux, vedoucí oddělení socioekonomie bydlení
„Většina lidí hodnotila na desetibodové škále bydlení známkami 1, 2, 3, což jsou ty nejlepší známky, takže Češi patří i v mezinárodním srovnání rozhodně k národům, které jsou se svým bydlením velmi spokojeny.“
Mezi hlavní důvody nespokojenosti lidí s bydlením patří nedostatečná velikost bytu a jeho dispozice, případně vysoké náklady na bydlení. Lidem také často vadí, že nebydlí ve vlastním. Obecně nejméně spokojeni se svým bydlením jsou mladí lidé, s rostoucím věkem spokojenost s bydlením roste. Zlepšuje se i s úrovní dosaženého vzdělání a příjmem.
GALERIE
videogallery_430585
Kvůli krizi je v Česku dost neprodaných bytů
Více lidí si pořídilo vlastní bydlení, zejména v předkrizových letech. Po roce 2008 se stavebnictví nacházelo v permanentní krizi. „I dnes je dost neobydlených bytů, které se postavily v úspěšném roce 2008 a dodnes se neprodaly. Jejich cena postupně klesá, zejména u levných bytů, které se developeři snažili nějak ošulit,“ uvedla ekonomka Markéta Šichtařová. „Cena ovšem neklesla u zajímavých bytů, které jsou buď enormně malé, enormně velké, nebo luxusní. V krizových letech se ještě více rozevřely nůžky mezi bohatými a chudými. Proto jdou teď na odbyt netypické byty,“ dodala.
Petr Sunega, Sociologický ústav:
„Zvýšil se počet lidí, kteří si myslí, že starost o byt není věcí státu, ale věcí jich samotných a jejich rodin. Ale v rozporu s tím chtějí, aby stát podporoval regulaci nájemného.“
Šichtařová: Na splácení hypotéky nemají většinou spekulanti
V současné době se ukazuje, že některé domácnosti nemají na splácení hypotéky. Lidé se ovšem podle Šichtařové k nájemnímu bydlení nevracejí. Do roku 2008 hodně lidí spekulovalo a na hypotéku koupili byt, který hned začali pronajímat a hypotéku platili z výnosů. V krizi se to přestalo vyplácet a například v Praze už tento typ spekulace bývá prodělečný, protože se jim nedaří najít nájemníky. Většina lidí, kteří nemají na splácení hypotéky, jsou tito. Mají například tři byty a nejsou schopni několik hypoték utáhnout," myslí si Šichtařová.
GALERIE
zdroj: ČT24
Neschopnost splácet hypotéku se podle Šichtařové příliš netýká lidí, kteří potřebují byt sami pro sebe. „26 procent všech vlastníků bytů nevyužilo při pořízení bytu hypotéku. Svědčí to o tom, že lidé hledají alternativní způsoby financování, přispívá jim rodina,“ dodala.
Mladým při koupi bytu pomáhá zejména rodina
Hlavním důvodem nízkého využití úvěrového financování u mladých vlastníků bydlení je finanční výpomoc při pořízení bydlení v rámci rodiny. „Čím více na západ, tím více se lidé staví sami na své nohy. Čím více na východ a na jih, tím je běžnější, že s bydlením pomáhají rodiče. Na druhou stranu v těchto zemích se pak děti o své staré rodiče také starají, což je například v Americe jev takřka nevídaný,“ uvedla Šichtařová.
Podle Šichtařové je vlastní bydlení jednou z nejlepších investicí do budoucnosti. „Až bude hypotéka splacená, zbyde lidem jejich vlastní byt. Nájemníci nebudou mít nic. To je například v důchodovém věku nepříjemná záležitost,“ dodala.
Do vlastního míří vysokoškoláci
Podle výzkumu si vlastní bydlení pořizují hlavně vzdělanější lidé s vyšším příjmem. Ti si obvykle také berou hypotéku či úvěr ze stavebního spoření. Typickým příjemcem hypotéky jsou manželé se středoškolským či vysokoškolským vzděláním mezi 30 a 44 lety s dětmi. „Zejména u generace Husákových dětí se vytváří poměrně ostrá dělicí čára mezi - jak říkáme - úspěšnými a neúspěšnými, tedy mezi těmi, kteří se mohli stát vlastníky bydlení, a těmi, kterým se to nepovedlo a zůstávají v nájmu,“ podotkl vedoucí oddělení socioekonomie bydlení Martin Lux.
Roste také podíl lidí, podle nichž je zajištění bydlení soukromá záležitost každého člověka a jeho rodiny. Zatímco před 12 lety si to myslelo zhruba 44 procent dotázaných, teď jsou to tři pětiny. Nejen rodina, ale i stát by se měly postarat podle třetiny lidí, v roce 2001 podle 47 procent.