Praha – Historik Tomáš Vilímek prochází dosud nepublikované anonymy ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, které přišly do schránek Ústředního výboru KSČ, Československé televize nebo rozhlasu. Lidi jich poslali tisíce ročně. A najdou se mezi nimi i opravdové lahůdky, například pozvánka do krematoria pro Gustáva Husáka nebo komunistický jídelníček.
Brežněvův mozek ve vlastní šťávě. Komunistům chodily tisíce anonymů ročně
Události: Historik pátrá po zapomenutých anonymech (zdroj: ČT24)
Komunistická Státní bezpečnost (StB) uložila do archivů tisíce anonymních dopisů, mnohdy velmi kritických vůči vládnoucí garnituře. Ty nejzajímavější chce nyní historik Tomáš Vilímek zařadit do připravované publikace o dějinách KSČ. Podle Vilímka anonymy často mířily proti komunistickým představitelům spojovaným se srpnovou okupací v roce 1968. Jedním z nich byl i generální tajemník strany a pozdější prezident Gustáv Husák.
Správa krematoria Gottwaldov
Věc: předvolání pro Gustáva Husáka
Dopisy s textem jako Hanba sovětským okupantům! nebo Pryč se sovětským imperialismem! nacházeli ve schránce zase pracovníci sovětského velvyslanectví. „Ano, to bylo klasické, na velvyslanectví se posílaly takové spíše krátké vzkazy, často byly poměrně dost vulgární,“ přibližuje Vilímek. Na funkcionáře z celého východního bloku pak mířil jeden z nejoriginálnějších anonymů: komunistický jídelníček.
Brežněvův mozek ve vlastní šťávě 8,50
Tatarský biftek z Koldera 2,15
Maďarský guláš Kádárek 3,25
GALERIE
Gustáv Husák zdroj: ČT24
Počet anonymů prudce narostl po vydání Charty 77 v lednu 1977. Tehdy občané reagovali na ostrou propagandistickou kampaň, která měla představitele demokratizační platformy zdiskreditovat. „Stydím se za svou stranu, která se snižuje k takovým nadávkám. Stydím se za to, že jsem komunista,“ zhodnotil kampaň jeden z pisatelů.
V dalších letech dopisů a korespondenčních lístků ubývalo. I tak ale StB odhalila až tři sta autorů ročně. Pokud napsali anonymů víc, museli i na několik let do vězení.
Za perestrojky se strach z podpisu pod protirežimní názory postupně vytratil. Navíc se změnila forma protestu – anonymní dopisy byly nahrazeny nosiči s větším dosahem. „Po roce 1985 už to nebylo více než 500 exemplářů za rok. Naopak výrazně narůstal počet letáků, popřípadě nápisů,“ dodává historik. Pod petici Několik vět se v červnu 1989 podepsalo dokonce 40 000 lidí. Byly mezi nimi i známé osobnosti.