Praha/Bílovice – Po nejdelší noční sobotní bohoslužbě sloužil kardinál Dominik Duka mši i na Velikonoční neděli. V chrámu svatého Víta požehnal věřícím. Navečer pak ve Svatovítské katedrále začínají zpívané slavnostní nešpory. Velikonoce jsou odpovědí na smysl a poslání toho, kterého o Vánocích oslavujeme jako novorozence – Ježíše Krista. „Protože pokud by Velkým pátkem – jeho smrtí – vše skončilo, učedníci se rozprchli, nestála by asi zdejší katedrála ani my bychom zde nestáli,“ připomněl Duka v rozhovoru pro ČT24.
Duka: Kristus se nevrátil do života, je ale přítomen v našich srdcích
Vzkříšení podle kardinála ale neznamená návrat do biologického života, znamená to pokračování života, ale jinde, než je časoprostor. „Je to příchod Krista, který se setkává a je přítomen nejen v dějinách, ale i v lidských srdcích…,“ dodal Duka.
Při modlitbách Duka zavzpomínal na oběti z potopeného jihokorejského trajektu i z dosud nenalezeného malajsijského letadla. Dnešní mše jsou vrcholem velikonočního svatého týdne, který začal na Květnou neděli.
Na vesnicích tradice, ve městech nákupy
Slavnostní mše se dnes konají po celé republice, například v Bílovicích na Uherskohradišťsku místní oslavili nejen podstatu svátků, ale slavnostní chvíli si zpříjemnili i společnou biblickou hostinou. Po dopolední mši věřící společně uspořádali tzv. agapé, neboli „hody lásky“. Tak bývalo označováno společné stolování, jež v počátcích křesťanství provázelo bohoslužbu jako výraz vzájemnosti a starosti o chudé. „Je to znamení dobrého společenství. Společně slavíme, že Kristus vstal z mrtvých. Je to slavnost, která dává člověku radost z víry,“ chválil si vyvrcholení velikonočních svátků duchovní správce bílovické farnosti Josef Říha.
Podával se jednoroční beránek, který je upečený podle biblického příběhu, jako přílohu lidé dostali nekvašený chléb. Avale je výrazem vzájemnosti a tak bílovičtí po mši hned nespěchali domů. Ve vesnici na okraji Slovácka je víra zakořeněna po mnoho generací. A oslava Velikonoc – to je oslava podstaty víry.
Velikonoční mše po celém Česku (zdroj: ČT24)
Některé tradice udržuje nadšení už jen na několika posledních místech v zemi. Třeba v Lukavci na Novojičínsku žehnají obci i úrodě jezdci na koních. Smyslem jízdy okolo osení je zvěstovat o zmrtvýchvstání Krista. Úplně vepředu jede takzvaný kreuzvater. Kříž, který nese, uctívají věřící polibkem, ostatní potom poklonou. Jiný smysl má velikonoční neděle pro jednu z plzeňských hasičských zbrojnic, stává se totiž tradičním místem soutěže o nejlepší velikonoční nádivku.
Jestliže ve vesnicích byly kostely plné, ve městech byly frekventovanější parkoviště u supermarketů. Třeba kvůli přípravě na zítřejší pomlázku. Ta je už oslavou výhradně lidovou, nikoliv duchovní.