Berlín ležel v troskách, ale v Malé pevnosti se ještě zabíjelo

Terezín – V den, kdy padl Berlín, Hitler byl již od počátku týdne mrtvý a všem bylo jasné, že Německo válku prohrálo, se na popravišti Malé pevnosti v Terezíně ještě naposled ozvaly výstřely. Zemřelo tehdy 52 lidí, jejichž popravu nařídil Karl Hermann Frank. Mělo jich být na 70, ale ve zmatku, který tehdy v přeplněné a nemocemi prolezlé Malé pevnosti panoval, se nepodařilo dohledat všechny. V době, kdy k poslednímu hromadnému vraždění v Malé pevnosti došlo, již sousední koncentrační tábor Terezín spravoval Červený kříž a ze samotné věznice prchli poslední nacisté o tři dny později.

Historik Tomáš Jakl: "Byl to takový zvrácený úklid pracovního stolu úředníků gestapa předtím, než ukončili činnost." (zdroj: ČT24)

Malá pevnost terezínská byla věznicí pražského gestapa. Její kruté podmínky nepřežilo na 2 600 lidí, poměrně malá část ale byla přímo zastřelena. Jednalo se totiž o průchozí věznici, odkud především političtí vězni odcházeli k soudům i do koncentračních táborů. Události z 2. května 1945 proto byly i na poměry Malé pevnosti výjimečné. Správa věznice k hromadné vraždě (střelba proběhla bez soudu, první zastřelení se dokonce zprvu domnívali, že budou propuštěni) přistoupila v rámci stahování z českých zemí a ničení všech záznamů. Vězni, které čekala smrt, figurovali jako domněle nejnebezpečnější v neukončených případech gestapa. Okupační moc chtěla případy takto „uzavřít“. „Bylo Karlem Hermannem Frankem nařízeno to pověstné zvláštní zacházení – to znamená poprava,“ uvedl historik Vojenského historického ústavu Tomáš Jakl.

Podle Frankova rozkazu mělo 2. května zemřít zhruba 70 lidí, to ale znemožnily chaotické podmínky, které počátkem května 1945 v Malé pevnosti panovaly. Věznice byla přeplněná a řádily v ní epidemie. Krátce předtím bylo dokonce propuštěno několik tuberkulózních vězňů. Ve zmatku se nepodařilo dohledat všechny, které měla správa věznice pozabíjet. „Když se začala vyvolávat jména vězňů, ti lidé se hlásili. Vraždění byli odváděni po menších skupinách. Poté, co vyšlo najevo, že se nejedná o propouštění, ale naopak o popravy, se vězni nehlásili, nebylo možné je na přeplněném dvoře najít,“ popsal Tomáš Jakl. Nejméně dvanáct lidí se podle pozdějších svědectví takto zachránilo, navíc bylo na seznamu asi pět lidí, kteří ve skutečnosti již v Malé pevnosti nepobývali.

Nejvíce lidí zavražděných 2. května 1945 v Malé pevnosti bylo z komunistické odbojové organizace Předvoj. „Byli to většinou mladí lidé, byla to taková organizace komunistické mládeže,“ upozornil historik Jakl. Spolu s nimi šli na smrt spolupracovníci paravýsadku Barium, který přiletěl z Anglie podnítit protinacistický odboj a obnovit zpravodajskou síť, i lidé z organizace Obrana národa nebo členové tajného krajského vedení KSČ. Celkem toho dne padlo 51 československých odbojářů. Spolu s nimi čekala smrt Jaroslava Fialu, konfidenta gestapa, který část ze zbylých 51 zabitých do spárů gestapa sám dostal.