Proces výchovy k sexuální zodpovědnosti prochází stálým vývojem a rozhodně se nedá říct, že poklidným. Dokonce ani dnes není její zakotvení ve školních osnovách pevné a stále se o tom vedou spory. Rozdíl v učebnicích mezi obdobím první republiky a současností je především v názornosti a popisu - to, co se dříve vysvětlilo velkou oklikou, se dnes popisuje stručně, výstižně a ideálně pomocí reálných obrázků.
Sexuální výchova aneb od náčrtků k fotografiím
Přelom 19. a 20. století
V období konce 19. století byla oblast ohledně lidské sexuality již odtabuizována. Řešila se především otázka onanie mladistvých. Došlo se k názoru, že jí lze předcházet fyzickou vyčerpaností mládeže, tzn. rozvíjet tělesnou výchovu. Do konce století však zájem o tuto problematiku opadl. Přirozený zájem o sexuální problematiku byl tlumen zastrašováním pomocí šíření strachu z pohlavních nemocí.
S počátkem dvacátého století dochází k nárůstu prostituce, nevěstinců, pohlavně přenosných nemocí a nežádoucích otěhotnění. Přirozeným vyústěním tedy byl opětovný zájem o danou problematiku. Jsou častěji slyšet hlasy, které volají po potřebě sexuální osvěty.
Tehdejší charakteristika nemoci syfilis:
Ženy běhají s otevřenou blůzou, s neupravenými vlasy na ulici, s jednou botou a jednou punčochou, muži se stávají nespolehlivými v obchodě, zapomínají důležité zakázky, účetní se stále přepočítávají, hospodyně se pletou při vaření, pletou-li punčochu, nemá žádného tvaru, řeč se stává nejasnou, koktavou, těžká slova nemohou vysloviti, škobrtají.
V tomto období je vytvářen všeobecný tlak na školu, aby právě ona byla hlavním garantem za danou výchovu. „Je třeba tělesnou výchovu mládeže vésti tak, aby nejmocnější z pudů neprobouzela předčasně, aby probouzení toto nebylo živeno nenáležitou stravou, pitím lihových nápojů, pohlavní pud dráždících, a jinou nenáležitou životosprávou. Je třeba bdíti nad duševními dráždidly,“ hlásají tehdejší noviny.
GALERIE
Sexuální výchova
Období 20. a 30. let 20. století
Po první světové válce došlo k formování nové koncepce sexuální výuky. V období první republiky je u nás jedna veliká autorita – T. G. Masaryk. Výchovu tlačí do morální oblasti a užívá pojmu: jednoženství a jednomužství. Jeden muž by měl mít pouze jednu ženu a jedna žena pouze jednoho muže.
Bodem, který vedl k rozmachu zájmu o tento obor, byla snaha o omezení prostituce a pohlavních chorob. Stejně tomu bylo i v případě knih, které k sexu vybízely. Zajímavým poznatkem bylo, že učitelé došli k přesvědčení, že hromadná forma výuky není optimální kvůli velkým rozdílům mezi jednotlivými dětmi. Základní myšlenkou osvěty v dané oblasti je cesta k manželství a spokojené rodině.
Období socialismu
Období socialismu je v Československu spojeno se snahou vládních špiček omezit diskusi na téma sexuální výchova. Přesto se čas od času objeví knížka, která popisuje první krůčky k tomu, jak se stát mužem/ženou a ovládat emoce i pudy.
Hlavním problémem tehdy byla onanie mládeže. Aby se jí zamezilo, byly jí přisuzovány nejrůznější následky – poruchy při zakončení styku či impotence.
Tématem začíná být i homosexualita, která je tehdy brána jako nemoc. Chlapci k tomu mohou sklouznout v případě, pokud onanují společně. V knížkách se proto upozorňovalo na toto riziko, které zapříčiní „nesprávné usměrnění pohlavního údu“. Citovou stránku a případný vztah mezi osobami stejného pohlaví tehdejší režim vůbec nepřipouští. Takováto činnost je dle režimu odsouzeníhodná.
GALERIE
Sexuální výchova - knihy Jsem kluk a Jsem holka
Nemalou roli sehrálo v období 70. a 80. let 20. století rozšíření hormonální antikoncepce a legalizace umělého ukončení těhotenství. Mění se tak i život mladých - páry sexuálně žijí již dlouhou dobu před sňatkem, který mnohdy odkládají.
Prevence se tak zaměřuje především na otázku nechtěného otěhotnění a nemoci typu HIV/AIDS. V období komunismu se ve škole soustředí na přípravu na manželství a rodinu. Začínají vycházet publikace, které se soustředí na problematiku jak již předešlého manželství a rodičovství, tak i na sexualitu. Pořádají se besedy na školách a informace proudí i přes tisk.
Současnost
Velkou debatu o sexuální výchově vyvolala před čtyřmi lety příručka pro učitele. Byly v ní informace i z hlediska genderové rovnosti či sexuálního zneužívání přes internet. Ministerstvo ji nakonec stáhlo ze svých webových stránek.
Učit děti o sexu je pro učitele tradičně problém. Učitel musí překonat přístup žáků, ovlivněný nastupující pubertou, a leckdy i vlastní stud. Nová příručka jim měla pomoci. Zmiňuje rizika se sexem spojená, odlišnou sexuální orientaci, dysfunkce či deviace. Učitelům doporučila, jaká témata zařazovat od první do deváté třídy. Podle mluvčí ministerstva Kateřiny Böhmové šlo především o to, aby byla v příručce sexuální výchova podchycena komplexně - nejen z biologického pohledu, ale i ze sociálního a psychologického.
Nicméně příručka byla v očích některých rodičů včetně různých aktivistů příliš otevřená a nabádala děti k předčasnému zahájení sexuálního života, navíc nebyl souhlas ani s metodou výuky či konkrétními radami, třeba o užívání hormonální antikoncepce.
Sexuální výchova se tedy vyučuje podle rámcových vzdělávacích programů, které nedefinují konkrétní obsah učiva, nýbrž dovednosti, které by si měly děti osvojit. Škola tak má pravomoc zvolit, do jaké hloubky a jakým způsoben bude daná problematika přednášena.
GALERIE
Sexuální výchova
V Německu vsadili na knihu s reálnými fotografiemi
Němci dali do příručky pro rodinnou výchovu fotky reálných sexuálních aktů. Vyvolalo to řadu otázek, protestů, ale i souhlasných projevů. A o to vlastně jde, kniha vyvolala rozruch a upozornila na nedostatečnou pozornost, která se tomuto tématu věnuje. V knize „Make Love“ od autorek Ann-Marlene Henningové a Tiny Bremer-Olszewské putuje čtenář časem a vrací se do šedesátých let – do obývacího pokoje, kde se nahá těla nebáli odhalit.
Skrz exkurz do oblasti vývoje člověka a zdraví se čtenář seznámí s oblastí sexuálního života komplexně. Výtisk si může zakoupit kdokoli, aniž by musel vytahovat občanku. Kniha si klade za cíl popsat sex lidí autenticky a opravdově.
Knížka, v níž se jednotlivé kapitoly nazývají „postel“ či „kalhoty dolů“, si tak své čtenáře spolehlivě našla.