Na návštěvě v Principově cele
I po sto letech jsou názory na strůjce sarajevského atentátu různé. Historická literatura nejčastěji zmiňuje jeho čin jako faktický spouštěč válečného konfliktu. Právě kvůli smrti arcivévody Františka Ferdinanda d’Este a jeho manželky Žofie Chotkové, jinak v monarchii populárního páru, Rakousko vyhlásilo otevřený konflitk Srbsku a otevřelo úvodní kapitolu první světové války. Podle řady odborníků byl ale válečný konflikt mezi mocnostmi na spadnutí, a tak se prý čekalo jen na příhodnou záminku.
Gavrilo Princip byl ale především nacionalista a utopista. Záhy po škole vstoupil do skupiny Mladá Bosna a spolupracoval také s podobnou organizací s názvem Černá ruka. Všechny měly podobný cíl – osamostatnit Bosnu od mocnářství. Princip si k tomu zvolil záškodnickou činnost a neváhal kývnout ani na výzvu zaútočit přímo na členy královské rodiny.
V Srbsku se tak záhy poté vytvořil kult uctívání mladého atentátníka, který v jisté podobě vydržel až dodnes. Právě po sto letech má být v Sarajevu odhalen Principův pomník. Stát bude nad soutokem Sávy a Dunaje v parku Kalemegdan, kde se nachází i známá pevnost. Postavení pomníku schválila samotná vláda. V zemi je po něm například pojmenováno několik škol. Nicméně obavy, že Bělehrad bude kvůli sarajevskému atentátu znovu obviňován jako hlavní viník první světové války, jsou patrné jak v srbských médiích, tak mezi politiky.
Princip využil návštěvy nástupnického páru v Sarajevu a 28. června 1914 několika výstřely smrtelně ranil oba manžele. Byl jedním ze sedmi osob určených k provedení atentátu, po nezdaru jednoho z nich se ale musel spolu s ostatními stáhnout. Nakonec si při skrývání v jedné ze sarajevských kaváren všiml, že František se Žofií neplánovaně projíždějí danou ulicí a rozhodl se konat…
Princip byl okamžitě po atentátu zadržen a jako neplnoletý odsouzen „pouze“ k 20 letům těžkého žaláře. Ty si odpykával v terezínské Malé pevnosti, kam byl dopraven spolu s dalšími dvěma spiklenci - o rok mladšími Nedeljkem Čabrinovičem a Trifkem Grabežem, kteří dostali rovněž dvacetileté tresty.
Princip nikdy neměl příliš pevné zdraví a pobyt ve vězení mu nepřidal. Samovazba, vlhkost a zima, desetikilové okovy, ubohá vězeňská strava a tehdy nevyléčitelná tuberkulóza rychle vykonaly své. Těžké okovy mu byly sňaty v roce 1916, kdy se u něho projevily příznaky těžké tuberkulózy, kvůli níž mu později musela být amputována paže. Pochován byl v neoznačeném hrobě na terezínském hřbitově a o dva roky později byly jeho ostatky převezeny do Sarajeva. Jeho druhové zemřeli v Terezíně už během roku 1916. Na tuberkulózu, stejně jako on.
