Brno - Veřejně činní lidé musejí počítat s tím, že budou i veřejně hodnoceni, a to třeba i nelichotivě. Ústavní soud (ÚS) to zdůraznil v nálezu, kterým tak znovu otevřel spor o omluvu za článek v obecním zpravodaji v Bohuňovicích na Olomoucku. Podle ÚS byly problematické jen některé části článku, zbytek tvořily hodnotové soudy, na které má každý právo. Vrchní soud v Olomouci tak musí spor projednat znovu. Verdikt ÚS si můžete přečíst zde.
ÚS ke svobodě projevu: Veřejně činní lidé musí počítat s kritikou
Příčinou sporu je článek nazvaný „Školní facka by asi byla třeba!“, který vyšel v obecním zpravodaji v roce 2010. Autor František Čouka v něm v reakci na starší text starosty Jiřího Petřeka (ODS) použil například slovní spojení „tuny balastu“, „bezobsažná, megalomanská spoušť banalit“.
„Uvedenou formu kritiky svého počínání by měl volený zástupce a představitel obce snést, jakkoli by ji subjektivně vnímal jako nedůvodnou či nespravedlivou, zůstává-li v rovině hodnocení jeho projevů a činů,“ napsala v nálezu soudkyně zpravodajka Milada Tomková. Prostor pro veřejnou diskusi by se při opačném přístupu zmenšil a riziko případného soudního sporu by odstrašovalo kritiky a vedlo k jejich autocenzuře.
Výrok o pitomci už byl nejspíš za hranou i podle Ústavního soudu
Některé Čoukovy výroky v článku už ale podle soudu byly nesjpíš za hranou slušnosti. Konkrétně jde o věty „moudra, která může plodit jen naprostý cynik a pitomec“ a „starostu k jeho počínání vedla jedna velmi bohuňovická vlastnost, totiž sklon chovat se jako hovado“. „Výroky stěžovatele v uvedeném případě již působí jako osobní samoúčelné urážky, jejichž intenzita není adekvátní ve vztahu ke kritizované skutečnosti,“ stojí v nálezu. Vrchní soud nyní musí znovu rozhodnout o rozsahu omluvy.
Starosta podal žalobu na ochranu osobnosti s požadavkem na omluvu a odškodnění 150 000 korun. Krajský soud v Ostravě v roce 2012 žalobu zamítl, odvolací Vrchní soud v Olomouci ale verdikt změnil, žalobě částečně vyhověl a nařídil Čoukovi, aby se na stránkách zpravodaje na vlastní náklady omluvil. Paradoxem je, že Čouka po verdiktu vrchního soudu požádal redakci obecního zpravodaje, aby omluvu v soudem nařízeném znění otiskla, to se ale dosud nestalo.
Ve stížnosti k Ústavnímu soudu Čouka tvrdil, že se nedopustil žádného protiprávního chování ani zásahu do práv na ochranu osobnosti. Justice podle něj nerespektovala jeho právo na svobodu projevu. Článek byl prý pouze reakcí na starší text starosty obce. Čouka se hájil také tím, že text pouze nabídl k publikaci, přičemž redakce obecní tiskoviny nebyla povinna jej publikovat.