Odposlech jako důkaz i nástroj PR. Co na to veřejný zájem?

Praha – Koncem května se v médiích opět objevily další přepisy odposlechů, tentokrát ale zahrnovaly i intimní komunikaci mezi expremiérem Petrem Nečasem a jeho dnes již manželkou Janou Nagyovou. Patří takové informace do médií? Ani sami advokáti se neshodnou v tom, kde začíná a kde končí veřejný zájem, a stejně tak novináři. Je to důkaz toho, jak fungoval Úřad vlády, nebo jde v tomto případě o ochranu soukromí, která by měla mít přednost před právem na informace?

„Janulko, lásko, není to tak. Jen jsem vyjádřil jiný názor na Páleníka. Ty jsi na mě ale začala hned křičet.“ To jsou slova, která loni v únoru pronesl tehdejší předseda vlády Petr Nečas směrem ke své milence (současné manželce) a ředitelce premiérské kanceláře Janě Nagyové. Podle MF Dnes na něj tlačila, aby do funkce prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu prosadil šéfa Vojenského zpravodajství Ondreje Páleníka. Rozhovor se však netočil jen okolo práce – v některých částech partneři sklouzli do intimní roviny.

"Pro vykreslení kontextu to bylo potřebné. Policie je (odposlechy mezi Nečasem a Nagyovou – pozn. red.) vyhodnotila jako podpůrný důkaz toho, že na Úřadu vlády se děly věci, které se tam dít neměly,„ hájil v internetové televizi DV TV zveřejnění materiálu ředitel redakce MF Dnes Jiří Kubík. Podle něj by veřejnost měla obsah komunikace bývalého předsedy vlády s jeho podřízenou znát, protože dokazuje, jakým způsobem Jana Nagyová uplatňovala na Petra Nečase svůj vliv. “Soukromý vztah si s vládními záležitostmi propojil sám premiér Nečas," poznamenal Kubík.

Někteří právníci a novináři nicméně redakci kritizovali – vybrané části rozhovorů považují za příliš osobní. „U komunikace mezi Petrem Nečasem a Janou Nagyovou mi přišlo, že nerozšiřuje moji znalost toho, jak to fungovalo,“ argumentoval v diskusi s Kubíkem šéfredaktor Respektu Erik Tabery, odkazuje přitom na složitost celé kauzy.

Klíčový problém: veřejný zájem

Podle trestního řádu se záznamy odposlechů nesmí zveřejňovat bez souhlasu osob, jichž se týkají. Výjimkou je však situace, kdy lze publikaci odůvodnit veřejným zájmem. Pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová doporučuje posuzovat tuto otázku případ od případu. „Když zhlédnu všechny informace, které ve sdělovacích prostředcích proběhly, tak si osobně myslím, že řada z nich žádnému veřejnému zájmu nesvědčila,“ zhodnotila v DV TV přepisy hovorů.

„Odposlech je jedním z nejhrubších zásahů do soukromí a lze ho tolerovat výhradně pro účely trestního řízení. (…) Což podle mne znamená použít jako důkaz pouze to, co má nějakou faktickou hodnotu. Tedy nikoliv zveřejňovat intimní rozhovory, které důkazní význam nemají,“ řekl serveru Česká justice advokát Tomáš Sokol, který v celé kauze obhajuje již zmíněného Ondreje Páleníka. „Ochrana soukromí zde musí mít přednost před jiným zájmem demokratické společnosti, tedy zájmem na svobodném šíření informací,“ dodal právník.

Tomáš Sokol
Zdroj: Jan Zátorský/isifa/Lidové noviny

Lukáš Trojan, advokát dalšího z aktérů kauzy, bývalého poslance ODS Marka Šnajdra, publikaci odposlechů v některých situacích připouští. „Osobně mně zveřejnění nevadí v případech, kdy se zveřejněné části vztahují k meritu věci, nejedná se o spekulace a nedochází k osobní újmě na osobnostních právech, především cti a důstojnosti,“ uvažuje Trojan a dodává: „Mám za to, že zveřejnění může být jedinou obranou před zkreslenými informacemi, které jsou někdy podávány veřejnosti.“

Vynáší informace ze spisu sami obhájci?

O porušení zákona, respektive naplnění podstaty veřejného zájmu, rozhoduje Úřad pro ochranu osobních údajů. Jeho šéf Igor Němec už avizoval, že za publikaci intimních pasáží hrozí vydavatelství Mafra až pětimilionová pokuta. „Určitě je veřejným zájmem, aby se veřejnost dozvěděla, jakým způsobem se obsazují vysoké funkce. Ale rozhodně není veřejným zájmem, jak si dva partneři říkají zdrobnělinami,“ citoval Němce deník Insider.

Známá pražská advokátka Dagmar Raupachová se domnívá, že publikace některých informací souvisejících s tzv. kauzou Nagygate veřejnému zájmu odpovídá. Co se ale týče SMS zpráv, byla podle ní překročena etická hranice. „Nejsem toho příznivcem. Například únikem osobních údajů může být postižen člověk, který v případu figuruje,“ varovala právnička a podotkla, že zveřejňování částí trestního spisu může být taktikou advokátů.

To si myslí i žalobci, podle nichž se záznamy v kauze Nagyová dostaly na veřejnost právě přes advokáty obviněných. Obhájci totiž mohou po skončení vyšetřování nahlížet do spisu a nechat si jej třeba celý okopírovat. „Máme důkaz o tom, že někdo z obhájců usnesení předal konkrétnímu novináři,“ prohlásil v Otázkách Václava Moravce státní zástupce Pavel Komár.

Pavel Komár: Odposlechy Nečas -Nagyová do médií pustil obhájce (zdroj: ČT24)

Advokáti se jeho nařčení brání a žádají, aby zveřejnil konkrétní jméno toho, kdo odposlechy médiím údajně předal. „Lze si jen těžko představit, že v dané situaci by toto učinil někdo z obhájců,“ reagoval na Komárova slova advokát Jany Nagyové Eduard Bruna. „Takovéto zveřejnění obhájce samozřejmě nevítá, z hlediska budoucího trestního řízení je následný mediální obraz dotčené osoby či osob vždy přítěží,“ je přesvědčen Bruna.

Podle právníka Petra Kočího by policie a státní zástupci neměli advokátům vyčítat, že používají veškeré prostředky na obhajobu svých klientů. Že se obhajoba nemusí odehrávat jen v soudní síni, přiznává i Lukáš Trojan. „Je zcela zřejmé, že žalobci se v posledních letech naučili pravidla PR a pokouší se prostřednictvím zveřejňování informací ve vztahu ke konkrétnímu řízení ovlivňovat veřejné mínění,“ říká.

Šnajdrův advokát nicméně zdůraznil, že obhájce je vázán mlčenlivostí, sám o vlastní vůli tedy nesmí zveřejnit žádné informace, které se dozvěděl při výkonu činnosti. Neplatí to však v případě, kdy jej klient mlčenlivosti zprostí. Ani tehdy ale nesmí být dotčena práva třetích osob. „Limity zveřejnění vidím jednoznačně tam, kde dojde k publikaci informací, jež nemají kauzální souvislost, dotýkající se třetích osob na věci nezúčastněných či zasahují intimní sféru jedince a jsou způsobilé přivodit dotčené osobě újmu,“ shrnul Trojan.

S tím se potýkala třeba bývalá ministryně obrany Vlasta Parkanová, která na internetu zveřejnila záznamy výpovědí svědků a obviněných v kauze CASA; získala je z vlastního trestního spisu. Následně za to byla od ÚOOÚ pokutována.

Vydáno pod