Osvětim/Praha - Noc z 2. na 3. srpna 1944 se tučně zapíše do dějin romského holocaustu během nacistického teroru za 2. světové války - ve vyhlazovacím táboře Osvětim-Březinka totiž v plynových komorách zemřelo 2897 Romů a Sintů ze 14 zemí, mezi nimi i řada romských obyvatel z Čech a Moravy. Vesměs se jednalo o staré a nemocné jedince, o ženy a děti. Jako Den národní památky Romů je proto připomínán právě 3. srpen.
Vypráví o Romech v Osvětimi: Nesmíš zapomenout, říkala mi babička
Nacisté tehdy rozhodli o likvidaci takzvaného cikánského tábora z obav z postupující Rudé armády směřující k Osvětimi. „Pro Romy a Sinty z celého světa je (Osvětim) tím, co nás spojuje. Jsme tu a spojuje nás bolest, vzpomínka na vraždění, vzpomínka na naše zemřelé, spojujeme se jako národ,“ řekl Roman Kwiatkowski, předseda Sdružení Romů v Polsku, během sobotní pietní akce, na kterou se sjelo asi 1000 lidí z různých zemí Evropy včetně Česka. U pomníku připomínajícího povražděné Romy položili věnce a složili hold obětem nacistické továrny na smrt.
Krystyna Gilová, která jako malé dítě za války přežila protiromský pogrom v jihopolské Szczurowé, zavzpomínala, jak ji babička každý rok brala na místa, kde nacisté povraždili skoro celou její rodinu. „Říkala mi: Já umřu, ty zůstaneš. Nesmíš zapomenout,“ zdůvodnila, proč i ona přijela do Osvětimi vyprávět mladým lidem o hrůzách, které zažila.
Pietní akt v Letech u Písku
Rasový nepřítel číslo dvě
„Cikáni a cikánští míšenci“ byli pro nacisty hned po Židech rasovým nepřítelem číslo dvě. V hitlerovském Německu i v zemích pod nadvládou Třetí říše byli tedy Romové perzekuování a deportováni do různých druhů táborů. Čeští a moravští Romové byli soustřeďování v kárně-pracovních táborech v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu na Blanensku, které byly otevřeny v srpnu 1940.
Tzv. konečné řešení cikánské otázky pak přinesl rozkaz šéfa SS Heinricha Himmlera z prosince 1942 o deportaci Romů do Osvětimi, kde je většinou čekala smrt. Takzvaný cikánský tábor „B II e“ v Osvětimi II.- Březince tvořilo 32 dřevěných budov na ploše 150 krát 170 metrů. V budovách pro 300 až 400 lidí se jich tísnilo až 1200.
V genocidních mašinériích nacistického Německa zahynulo za druhé světové války celkem téměř 90 procent českých a moravských Romů.
Na rozdíl od jiných koncentračních táborů nebyli Romové zařazováni do pracovních komand mimo tábor a rodiny také žily jako například v židovském rodinném táboře pohromadě. To je však nijak neuchránilo od nacistických zvěrstev. „I Romové byli předmětem zrůdných lékařských pokusů Mengeleho. Zvlášť se soustředil na romské těhotné ženy a romské děti,“ dodal historik Jaroslav Šebek.
Starosta podplatil německé úředníky, aby zachránil romskou dívku
V Česku je dnes jednou z posledních romských pamětnic, která přežila holocaust, 86letá Emilie Machálková. Během deportací Romů byla velká část její rodiny odvezena do Osvětimi. Jí samotné se za pomoci sousedů a přátel podařilo transportu do koncentračního tábora uniknout a vyhnula se i nucené sterilizaci. Natáčela s ní Edita Horáková.
Reportáž Edity Horákové (zdroj: ČT24)
„Bylo naše štěstí, že jsme bydleli v Nesovicích u Bučovic. Pan starosta jezdil na gestapo do Brna tak dlouho a myslíme, že za nás i zaplatil (i Němci se dali podplatit), že nás z transportu vyňali. Chvála bohu jsme přežili, ale ze zbytku naší rodiny se nikdo nevrátil. Maminčini bratři, její otec, mí bratranci a sestřenice. Celkem třicet lidí. Na to nejde zapomenout,“ přidala Emilie Machálková osobní vzpomínku při příležitosti konference na téma romského holocaustu, jež se před dvěma lety uskutečnila na půdě Poslanecké sněmovny.