Ústavní soud: Kvůli těžbě se vyvlastňovat nebude

Praha - Nemovitosti se kvůli těžbě vyvlastňovat nebudou, rozhodl o tom Ústavní soud. Nevyhověl tak návrhu skupiny devatenácti senátorů, podle kterých nejde bez možnosti vyvlastnění šetrně využít přírodní zdroje. Vyvlastňování nemovitostí vypadlo ze zákona v roce 2012, kdy sněmovna přehlasovala veto tehdejšího prezidenta Václava Klause.

Ústavní soud přistupuje k přezkoumávání novel dlouhodobě zdrženlivě a ruší je pouze v případech, kdy zákonodárce překročí své kompetence nebo legislativní proces vykazuje závažné vady. V tomto případě nic podobného soudci nezjistili, proto návrh odmítli, aniž by se argumenty senátorů věcně zabývali. Kdyby totiž soud novelu zrušil, „obživla“ by stará právní úprava. Soud by se najednou stal takzvaným pozitivním zákonodárcem, což je úloha, která mu nepřísluší.

Jeden ze signatářů stižnosti senátor Jiří Bis (ČSSD) rozhodnutí soudu kritizoval: „Při vší úctě k Ústavnímu soudu si myslím, že toto jeho rozhodnutí je špatné.“ Podle něj se tak stát bez možnosti vyvlastnění nedostane ke svým nerostným surovinám. „Protože pokud tam bude ekologický aktivista, který bude mít metr čtvereční vlastnictví, tak ho nepřekoná,“ doplnil.

Radko Martínek, senátor za ČSSD:

„Už od středověku má stát právo, aby těžil své nerostné bohatství. A samozřejmě i vyvlastňování je součástí této věci. Domníváme se, že by stát měl mít i nadále právo využít nerostného bohatství.“

Spory kolem horního zákona

Ovšem senátorům podle ústavních soudců nic nebrání v tom, aby podali návrh na zrušení celého horního zákona, případně jeho novelizované části, a to třeba s argumentem, že bez institutu vyvlastnění zůstává norma protiústavní.

Vyvlastňování nemovitostí kvůli těžbě vypadlo ze zákona v roce 2012. Sněmovna tehdy přehlasovala veto tehdejšího prezidenta Václava Klause, podle něhož vláda Petra Nečase novelou připravila stát o významný nástroj energetické politiky a otevřela cestu ke spekulacím s pozemky. Zákon tehdy podpořilo 120 poslanců.

Nad závorou se tyčí skalní ostroh se zámkem Jezeří u Horního Jiřetína. Tento pohled na severočeskou krajinu je všeobecně známý a ještě stále aktuální. Jak ale vypadá město za hranicí limitů a lidé, o jejichž životě rozhodují politici a uhelní baroni?
Zdroj: Filip Singer/ISIFA/EPA

Rozporuplné reakce vzbuzovala novela horního zákona hlavně v Ústeckém kraji. Vítali ji odpůrci těžby hnědého uhlí, naopak proti ní demonstrovali odboráři z těžební společnosti, kteří se obávali zániku pracovních míst.

Převážně levicoví senátoři v ústavní stížnosti argumentovali například tím, že stát má ústavní závazek šetrně využívat přírodní zdroje a chránit přírodní bohatství. Bez možnosti vyvlastnění prý hrozí újma i těžebním organizacím, které sice získají povolení k těžbě, ale fakticky ji nebudou moci zahájit kvůli odporu vlastníků nemovitostí. 

Ústavní soud se ptal také na stanovisko Českého báňského úřadu. Podle jeho předsedy Ivo Pěgřímka kvůli novele vznikla disproporce mezi postavením státu jakožto vlastníka nerostného bohatství a vlastníky nemovitostí. Mohou prý nastat případy, kdy nebude možné celé ložisko řádně vydobýt ani ochránit.

Rozhodnutí Ústavního soudu připravoval soudce zpravodaj Vladimír Kůrka. Naopak soudci Ludvík David a Kateřina Šimáčková měli k nálezu odlišná stanoviska - nelíbilo se jim zvolené řešení. Například podle Šimáčkové měl soud návrh zamítnout, avšak po věcném projednání a zaujetí jasného postoje k vyvlastňování. Dodala, že soud měl vyjádřit svůj právní názor, a tím naplnit svou ústavní a společenskou úlohu.

Vydáno pod