Fenomén svatého Václava trvá více než tisíc let, a tak není divu, že je spjat i s klíčovými momenty našich dějin. Jeho kult prošel mnoha změnami, stejně jako chápání samotné postavy knížete. Tradiční katolická zbožnost svatého Václava považovala za nezpochybnitelného národního patrona, 19. století a stejně tak i první republika z mnoha různých důvodů vyměnily „zbabělého“ knížete za Jana Husa a Jana Žižku. Třešničku na dortu tomu ale nasadili nacisté, kteří zneužili svatého Václava ke své propagandě.
Už sv. Václav pochopil nezbytnost podřídit se Němcům, tvrdili nacisté
Svatý Václav jim ale štěstí nepřinesl. Reinhard Heydrich si údajně v roce 1941 nasadil Svatováclavskou korunu, aby zpochybnil legendu, která praví: Kdo znesvětí Svatováclavskou korunu tím, že si ji neoprávněně nasadí na hlavu, ten do roka zemře nepřirozenou smrtí. A Heydrich do roka zemřel, a to na následky atentátu.
Pokud jde o osobnost svatého Václava, bez legend a mýtů se bohužel nelze obejít, protože jenom tak si ho dokážeme představit jako člověka z masa a kostí. O něm jako o historické postavě toho totiž mnohem víc nevíme, než víme. Jistí jsou jen jeho rodiče - Vratislav a Drahomíra. Stejně jako Cyril a Metoděj a svatý Prokop, patří svatý Václav mezi nejvýznamnější šiřitele křesťanství v Českých zemích. Podle pověsti to byl právě on, kdo v zemi také zavedl tradici pěstování vína. Často ohrožovaná území chránil tak, že císaři Svaté říše římské, saskému králi Jindřichu Ptáčníkovi platil tribut pacis neboli daň za mír, která se rovnala pěti stům hřiven stříbra a sto dvaceti volům. Za to si vysloužil kritiku svého mladšího bratra Boleslava i dalších osobností v průběhu dějin.
Právě odvádění tohoto tributu zneužili nacisté. Okupační moc si vybrala světce pro jeho údajné vizionářství a pochopení role německého národa a nezbytnosti Českých zemí se podřídit Říši. „Povědomí o těch poplatcích, které údajně odváděl sv. Václav je natolik živé, že je využívala jak nacistická tak i komunistická propaganda,“ vysvětluje historik z Ústavu AV ČR Jaroslav Šebek.
GALERIE
Svatý Václav zdroj: Isifa/LN
Heydrich: Svatováclavský kult nám umožní získat české konzervativní vrstvy
Jako první s nápadem, udělat most mezi tradicí a kultem svatého Václava přišel český kolaborant Josef Kliment. Ten 19. března 1939 publikoval článek o tom, že je třeba jít ve stopách svatého Václava k Třetí říši. Svatý Václav je tady interpretován pozitivně, jako politický realista, který už před tisíci lety zjistil, že je třeba svěřit se pod ochranu říše. Hitler měl podle historika Jana Borise Uhlíře pocit, že propagace svatováclavského kultu v opačném smyslu, než jak to Češi cítili, dovede českomoravský prostor do Říše. A proto se také heslo Vévodo České země oroduj za nás, neustále objevovalo v protektorátním tisku. Dokonce existují dokumenty o Heydrichových slovech z roku 1941: „My teď musíme rozvíjet svatováclavský kult jako kult, který nám umožní získat na svou stranu část českých konzervativních vrstev….“
Reinhard Heydrich: „Uctíváním Václava Češi vlastně potvrzují, že Václav měl pravdu, když se opíral o Němce. Toho je třeba historicky využít.“
Svatováclavská tradice také sloužila jako zvýraznění kolaborace části českých veřejných elit s protektorátním režimem. S tím souvisí i udělování svatováclavské orlice. Toto „vyznamenání“, které vzniklo výnosem Karla Hermana Franka v roce 1944, nacisté využili k tomu, aby kompromitovali jednak české kulturní a vědecké elity a rovněž mohli „českým“ vyznamenáním ocenit zasloužilé kolaboranty. Svatý Václav byl také vyobrazen na protektorátní bankovce v hodnotě 5000 korun.
Německá okupační vojska na Pražském hradě v březnu 1939
Hácha předal Heydrichovi klíče od korunovačních klenotů
Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich dokonce obdržel klíče od místnosti, kde byly uloženy české korunovační klenoty. Klíče mu slavnostně předal sám prezident Emil Hácha ve Svatováclavské kapli chrámu svatého Víta v Praze 19. listopadu 1941. Češi tento akt chápali jako absolutní symbol vlády nacistů nad českým národem.
V roce 1942 pak na základě požadavku protektorátní vlády začaly přípravy na druhém filmovém zpracování svatováclavského příběhu. Režie se ujal František Čáp a hlavní roli sv. Václava přijal Karel Höger. Film měl představit svatého Václava jednoznačně v duchu nacistického výkladu dějin. Nikdy však nebyl dokončen, neboť český filmový štáb natáčení různě sabotoval a protahoval.
Zneužití svatého Václava hitlerovským Německem mělo za následek, že se o patronu Českých zemích začalo více mluvit až po roce 1989, a dokonce až v roce 2000 bylo 28. září vyhlášeno za státní svátek. Původně se tento den měl jmenovat „Den české státnosti – Svatý Václav“, ale část za pomlčkou neprošla.