Je tomu padesát pět let ode dne, kdy u šumavského Březníku na státní hranici zahynul příslušník pohraniční služby, když se snažil zastavit svého kolegu při útěku na Západ. Jeho smrt už tři roky připomíná pomník, který na místě postavil Klub českého pohraničí. Pamětníkům je však trnem v oku kontroverzní text, kterým je pamětní deska opatřena: "Poručík pohraniční stráže Horváth Václav, narozen 17. července 1937, zemřel 6. 11. 1959, položil svůj život při ochraně státní hranice, v boji s nepřítelem." Byl skutečně člověk, který nechtěl žít ve státě ovládaném komunisty nepřítel? V pořadu Reportéři ČT se případem zabýval Karel Vrána.
Spor o pomník: Byl nepřítelem ten, kdo nechtěl žít v Československu?
„Byl to lesní dělník, byl to klasický komunistický kádr, který prošel vojenským učilištěm, který prošel všemi politickými školeními na to, aby se stal profesionálním vojákem, velitelem pohraniční jednotky. Příslušníci pohraniční stráže hlídali de facto vlastně takovej malej koncentrák, jak se dá označit velmi metaforicky komunistické Československo,“ říká
o Václavu Horváthovi Mikuláš Kroupa z organizace Post Bellum.
Václav Horváth sloužil u jednotky na šumavském Březníku na tehdy přísně hlídané hranici se Západním Německem stejně jako voják základní služby Vladislav Řanda. „Byl to člověk, který pocházel ze sedlácké rodiny, kluk, který pracoval předtím, než nastoupil na vojenskou službu, tuším v jakémsi závodě, montoval motorky a toužil odejít na Západ, možná z prostého dobrodružství. Prostě možná chtěl svůj život prožívat svobodně,“ vypráví dále historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Petr Blažek.
Co se vlastně onoho dne v pohraničí stalo?
Počátkem listopadu 1959 se poručík Horváth vydal spolu se skupinou dalších vojáků připevňovat k hraničním kamenům tyče kvůli sněhu. Vladislav Řanda využil chvíle jeho nepozornosti a dal se na útěk do Západního Německa. Horváth ho zpozoroval a pronásledoval ho zhruba 300 metrů směrem za státní hranici. Řanda, kterému bylo jasné, že ho nakonec poručík dožene, se začal bát o svůj život a pro jistotu na něj několikrát vystřelil z pušky. Zasáhl ho jednou do ruky a podruhé do hrudi.
Zraněný později zavolal na pomoc ostatní vojáky, kteří byli na místě s ním, a ti ho dopravili zpět do Československa - 6. listopadu 1959 však Horváth svým zraněním podlehl. „Domnívám se, že to, co se stalo tehdy, že Řanda vystřelil na svého velitele na území Německa, bylo v sebeobraně. On věděl, že pakliže bude dostižen, bude svým velitelem zneškodněn, pravděpodobně velitel použije zbraň,“ uvedl Mikuláš Kroupa.
GALERIE
Česko-bavorská hranice před rokem 1989 zdroj: Archiv Reinholda Balka
Pokud jde o uprchlého Vladislava Řandu, po útěku odešel přes Západní Německo do Spojených států. Po čase získal americké občanství, změnil si jméno na Walter Randa. Žil v USA spokojeně až do roku 1979, kdy ho manželka přemluvila k návštěvě rodičů v Československu. Zde byl přes protesty amerických úřadů zatčen a odsouzen za vraždu a zběhnutí do ciziny ke třinácti rokům vězení. Na svobodu se dostal v roce 1990 a o dva roky později zemřel ve Spojených státech na rakovinu.
Starosta říká, že kontroverze je správná věc
Pomník zastřeleného pohraničníka Václava Horvátha se nelíbí především bývalému politickému vězni Františku Wiendlovi, který dříve pomáhal lidem v útěku z Československa, do protikomunistického odboje ze zapojil už krátce po únoru roku 1948. „Jejich činnost byla velmi pestrá. Nejdříve to byly takové spontánní akty odporu, malování nápisů na zdech, letáky, snažili se pomáhat při převodu lidí do zahraničí,“ říká historik Blažek. Františka Wiendla ale později zradili někteří členové odbojové skupiny a při návratu z jednoho z přechodů ho státní bezpečnost zatkla. Dostal 18 let vězení, byl v jáchymovském lágru a domů se dostal v roce 1960. Dnes působí v Konfederaci politických vězňů.
„Naše ústředí konfederace dostalo jakýsi dopis, že tam je prostě postaven ten památník tomu Horváthovi, že by se s tím něco mělo dělat, že to tam prostě nepatří,“ říká František Wiendl rozhořčeně. Mezitím se obrátil na starostu Modravy Antonína Schuberta s žádostí o odstranění pomníku. Obec na něj totiž finančně přispěla. „Byli jsme si vědomi, že je to kontroverzní téma a řekli jsme: je tam jedna kontroverzní věta – na jednu stranu je možná ta kontroverze dobrá, protože většina těch lidí vlastně zapomíná historii pohraniční stráže, která tu byla, ale nejde o historii pohraniční stráže, jde o historii Železné opony,“ vyjadřuje se ke kauze starosta Antonín Schubert.
Spor o pomník (zdroj: ČT24)
Klub přátel pohraničí každopádně o změně textu neuvažuje. Po čase sice přibyla u pomníku ještě jedna deska s informacemi o zločinech komunismu, ale ta původní, s tolik diskutovaným kontroverzním textem, se na místě i přes snahu Františka Wiendla nachází stále.
- Klub českého pohraničí je české občanské sdružení s celorepublikovou působností, které sdružuje zejména bývalé příslušníky, pomocníky a pracovníky československé pohraniční stráže a dalších podobných složek a jejich sympatizanty. Hlavní ideologií je vyhraněně levicový, komunistický český nacionalismus s nádechem proletářského internacionalismu.