Církev chce dávat ročně stovky milionů do sociálního bydlení

Praha – Katolická církev plánuje investovat desítky až stovky milionů korun ročně do sociálního bydlení. Investice mají být jednou z možností, jak využívat peníze získané z finanční náhrady v rámci církevních restitucí. Po vládě ale církev požaduje zákon, který sociální bydlení řeší. Kabinet už ho připravuje, podle plánů by měl platit od roku 2017.

„Výše investic záleží na legislativním rámci, který bude dán. Chceme být proto součástí legislativního procesu, abychom mohli ovlivňovat jeho podobu,“ uvedl generální sekretář České biskupské konference (ČBK) Tomáš Holub. Předseda ČBK kardinál Dominik Duka už podepsal dopis premiérovi Bohuslavu Sobotkovi, ve kterém ho požádal o zapojení zástupců biskupů do přípravy zákona.

Podle Sobotky jsou investice do sociálního bydlení v souladu s návrhem ČSSD, aby církve věnovaly část výnosů z restitucí na veřejně prospěšné účely. „Požádal jsem ministryni Michaelu Marksovou Tominovou, aby zapojila církve do konzultačního procesu v rámci tvorby zákona o sociálním bydlení,“ uvedl. „Právě urychlení přípravy tohoto zákona je jednou z priorit vlády pro rok 2015,“ doplnil.

„Ztrátou bydlení a chudobou je v ČR ohroženo až 100 000 lidí, zadluženost rodin přesahuje bilion korun a odhaduje se, že lidí bez domova je 40 000,“ poznamenal ředitel Charity ČR Lukáš Curylo. Na západě je sociální bydlení běžný trend, v Česku ale chybí, protože tu pro něj není legislativa.

Lukáš Curylo, ředitel Charity ČR: „Staráme se přibližně o 8000 klientů ohrožených ztrátou bydlení. Zákon ale musí definovat, co je to sociální bydlení, jakých skupin se to týká, jaká bude podpora těch, kdo budou sociální bydlení poskytovat. Zákon musí deklarovat, že jde o sociální službu.“

Charita by se ráda inspirovala u zahraničních institucí a zprostředkovávala kontakt mezi lidmi a vlastníky bytů, kteří by sociální bydlení mohli poskytovat. Na rozdíl od zahraničí ale charita získává byty spíše od soukromníků než od obcí.

V současné době je pak sice možné využívat služeb azylového domu, neexistují ale pro celé rodiny. Pokud se rodina dostane do finanční tísně, jde matka s dětmi do jednoho a muž do jiného domu. V krizi je přitom potřeba, aby rodina zůstala spolu, nastartovala nový život. „My je chceme dva, tři roky doprovázet, pomáhat jim řešit exekuce, i třeba ztrátu partnera,“ vypočítává ředitel charity.

Program sociálního bydlení by měl být zajímavý i pro vlastníky domů třeba ve vyloučených lokalitách. Nezisková organizace jim garantuje, že nepřijdou o nájem. V zahraničí funguje model, kdy stát majitelům bytů, kteří je poskytnou pro sociální bydlení, doplácí částku do tržního nájmu. „U obcí je to horší, ty nemají motivace, chtějí mít klid,“ podotkl Curylo. Pokud se někde obyvatelé bojí příchodu sociálně slabých skupin, je možné sociální bydlení řešit novou výstavbou, která by moha sloužit třeba pro mladé rodiny. Počítá se také s tím, že lidé v takových bytech nebydlí dlouhodobě, ale právě třeba jen zmíněné dva, tři roky.

Vydáno pod