První onemocnění se objevilo roku 1996 a záhy se nemoc rychle rozšířila. Onemocnění deformuje obličej zvířete a po krátké době vede k smrti. Biologové se od té doby snažili zjistit příčinu, proč jsou tito draví vačnatci k nemoci tolik náchylní. „Čím je jedinců méně, tím více se rozmnožují stále příbuznější a příbuznější jedinci, tím se ochuzuje genetická variabilita a schopnost populace vzdorovat onemocněním,“ řekl zoolog Evžen Kůs. V populaci tak dochází k degeneraci.
Objev, že původ nemoci tkví v buňkách, by mohl posunout i výzkum týkající se člověka. Tasmánští čerti jsou nesnášenliví a často se perou. „Nemoc se potom může kousnutím přenést na další zvíře,“ podotkl Kůs. Je třeba izolovat zdravá zvířata od nemocných a začít s vývojem vakcín.
Rozhovor s Evženem Kůsem
Patnáct až dvacet tisíc tasmánských čertů žije ve volné přírodě. „Obývají především řídké lesíky a okraje mýtin,“ uvedl Kůs. V zoologických zahradách je ale často nenajdeme. „Jeden pár ještě vlastní zoologická zahrada v Kodani,“ dodal Kůs. Tito nesmlouvaví dravci se dožívají v zajetí i více než normálních patnácti let, což je průměrný věk ve volné přírodě.
