Byť protekční skládání zkoušek a tedy získávání neoprávněných studijních výhod obecně není ničím novým: od nepaměti se přece říkávalo „přijel ke zkoušce na huse“. Tomuto „zabijačkovému zkouškovému efektu“ ovšem chyběl výše uvedený systém a organizace. Šlo skutečně o osobní selhání hladových či spíše rozežraných jedinců. Rozdávání úctyhodných titulů za ideologické zásluhy bylo hříchem závažnějším. Také to byla urážka akademických kolegů, kteří vystudovali a získávali zkratky před a za jménem více méně poctivě a nelíbali kvůli tomu kdejakému tajemníkovi zadek. Podobná urážka kolegů je také jakýsi „vedlejší efekt“ i plzeňského skandálu.
V této zemi se rádo zobecňuje: všichni Romové existují v rozporu se zákonem, všichni politici kradou a lžou, všichni Češi byli vždycky kolaboranti a udavači, protože jsou do jednoho závistivci atd. apod. Nyní nabízí se tedy další zobecnění: jsi právník, který získal kvalifikaci v Plzni? To ten tvůj titul bude nějaký vachrlatý! Kdo ví, jak jsi k němu přišel?! Asi budeš taky pěkný křivák! Tak nějak je to řečeno i v české švejkovské klasice: bratr toho zavražděnýho musí bejt asi taky pěknej lump!
Zde nacházím jedno z největších provinění skupiny Kindl a spol.: pokud skutečně činili tak, jak napovídají indicie, poškodili pověst mnoha poctivých studentů – talentů i dříčů. Lidí, jejichž rodiče museli vynaložit nemalé prostředky, aby jim umožnili studovat, vždyť, věru, není to zadarmo! Lidí, kteří v době, kdy jejich vrstevníci se kroutili na diskotéce, doháněli to, co ještě nestihli nabiflovat na zkoušku! Kteří přišli o mnoho kbelíků nervů zkoušením a zápočty, seminárkami a ročníkovkami a diplomkami a kdo ví čím ještě…
Plzeňský malér v každém případě ohrozil důvěryhodnost a pověst důvěryhodných a slušných lidí. A to je horší než případný trestný čin či hrubá nedbalost. Je to, prosím, neodpustitelná nemorálnost.
