Dostávám se však do situací, o nichž se mluvívá hlavně v souvislosti s právníky – totiž že z jejich diskusí vzejde vždy přinejmenším o jeden právní názor více než je těch, kteří ony názory vyslovují. Záhy však zjistíme, že toto platí i o tak fatálních věcech, jako je třeba klimatologie. Neboť, kdo dneska přesně ví, zdali se oteplujeme, či ochlazujeme a zdali za to člověk může, či nemůže. Také medicínská prognostika a statistika zrovna teď nedává odpověď, zdali prasečí chřipka je pandemie, nebo podvod.
A což teprve když se pustíme do ekonomie. Kolik protichůdných a přitom naprosto vyhraněných názorů jsme četli a slyšeli jak pro, tak proti zavedení eura či pro i proti užití tak zvaného šrotovného. A z receptů na řešení světové hospodářské krize nám musí jít hlava kolem – jednou se nám předkládá metoda americko-obamovská, jindy německo-merkelovská, takže představa, že u nás vymyslíme něco originálního, co nás navíc po troškách zbaví lidskému rozumu nepředstavitelného státního dluhu, se zdá být více než naivní. Jsem zvědav, jak si s tím nakonec aspoň teoreticky poradí naši nejkovanější ekonomičtí kouzelníci Klaus a Zeman.
Velmi upřímně a zřejmě jedině pravdivě se k těmto věcem postavil všeobecně oblíbený mladý ekonom Tomáš Sedláček. Jeho nedávný rozhovor v příloze Orientace Lidových novin vyústil v tento závěr: „Většina analytiků vám řekne, že krize skončí, až krize skončí. Já řeknu, že nevím.“ A je to bez dlouhých řečí.
Tato bezradnost ostatně vyplývá už z nedávného Sedláčkova bestselleru nazvaného Ekonomie dobra a zla. O ní také autor povídal dokonce i v náboženském vysílání této stanice a příslušné redaktorky byly nadšeny tím, s jakým filosoficko-náboženským pohledem autor onu poněkud nepochopitelnou ekonomii pojímá. To však ještě neznaly text onoho už citovaného rozhovoru pro Lidové noviny, kde – můžete si to najít v příloze Orientace ze 6. ledna – moderátor Sedláčkovi připomíná, že ve svých textech se označuje za ekonoma „kecacího“. Sedláček se k tomu hlásí těmito slovy: „S kolegy ve škole jsme se rozdělovali na ekonomy matematické a kecací. Matematičtí se specializovali na ekonometrii a dělali jenom matematiku. Ti kecací se spíše zajímali o reálnou ekonomickou politiku, o svět v jeho dějinnosti.“ A o kousek dále čteme další významná Sedláčkova slova: „Není možno odpovědět na otázku, jestli se dobro vyplácí, nebo ne.“
A tak ekonomové kecací i nekecací docházejí k hlavnímu mottu Sokratovy filozofie, že vědí, že nic nevědí. Nemohu více než vám o tomto pracně vyčteném poznání podat strohou zprávu.
Komentář Jiřího Ješe pro Český rozhlas 6
