Díky svému původu tíhnul k polské i francouzské kultuře (jak dokazují např. mazurky, polonézy a nokturna v jeho tvorbě). Byl bilingvní, výborně ovládal i němčinu. Vycházel především z tradice italského bel canta. Svěží rytmy polské lidové hudby mu pak byly druhou zásadní inspirací. Mazurky, polonézy a valčíky v Chopinově expresivním podání ale nebyly zamýšleny k tanci, jejich taneční forma byla základem pro odvážné nápady a hudební fantazie.
Západní Čechy jako útočiště
Ivan Ruml o F. Chopinovi
Chopinovo dílo mělo velký vliv mimo jiné na Bedřicha Smetanu. Několikrát pobyl na českém území. V roce 1835 se v Karlových Varech naposledy shledal se svými rodiči, rok nato strávil prázdniny se svou láskou Marií Wodzińskou v Mariánských Lázních. Chopinovu přítomnost si v západočeském městě každoročně připomínají hudebním festivalem.
Fryderyk Franciszek Chopin
se narodil ve vesničce Želazowa Wola nedaleko Varšavy 22. února 1810 (podle jiných zdrojů 1. března) jako druhé ze čtyř dětí francouzského emigranta Nicholase Chopina a jeho polské ženy Justiny. V roce 1817 byla zveřejněna jeho Polonéza g moll, o rok později už coby osmiletý okouzlil varšavskou společnost dokonalou technikou hry na klavír. Díky prvnímu učiteli, Čechovi Vojtěchu Živnému, se mu dostalo klasického hudebního vzdělání v tradici Beethovena, Haydna a Mozarta. Jeho další učitelé na varšavské konzervatoři pak podporovali svébytný hudební vývoj nadějného muzikanta tím, že mu prozíravě nechávali volné ruce.
V roce 1830, když poprvé hrál svou Fantazii na polské písně (opus 13), byl oslavován jako polský národní skladatel. Ale to už pobýval ve Vídni, a ne v Polsku, odkud ho definitivně vyhnaly události spojené s listopadovým povstáním (1830) proti ruské nadvládě. Druhou polovinu života pak Chopin prožil ve francouzském exilu. I když v Paříži rychle zdomácněl a stal se obdivovaným přítelem vůdců romantického hnutí, cítil se být Polákem a stesk po vlasti promítal do své hudební tvorby.
Deník dvou umělců
„Polsko prožívalo těžké období - trojí dělení mezi Prusko, Rusko a Rakousko. V roce 1834 byl na Chopina v Polsku vydán zatykač, nemohl se vrátit,“ vysvětluje hudební publicista Ivan Ruml. Po několika neúspěšných milostných vzplanutích se skladatel v roce 1837 setkal se spisovatelkou George Sandovou, emancipovanou a nekonformní ženou, s níž prožil bezmála desetiletý milostný vztah. „Vztah se Sandovou byl velmi bouřlivý. Trpěl oidipovským komplexem, George se o něj starala,“ říká Ruml. 24 klavírních preludií, která napsal během jejich pobytu na Mallorce, je deníkem bouřlivého soužití.
Čím dál víc o sobě dávala vědět nebezpečná tuberkulóza, která byla u Chopina diagnostikována. Skladatelův zdravotní stav se výrazně zhoršil ve 40. letech. Revoluce v roce 1848 jej vyhnala do Anglie, odkud se o rok později vrátil zcela vyčerpaný. Zemřel v Paříži 17. října. Pochován byl na tamním hřbitově Père Lachaise. Podle posledního přání mu bylo vyňato srdce, které bylo převezeno do milované vlasti - varšavského kostela svatého Kříže.
