„Za chvilku budeme mít 20. výročí od listopadového převratu a já jsem si řekl, že možná v této souvislosti by bylo správné připomenout nějaké osobnosti, kterých si vážím a které mě inspirovaly. Sutiny se to jmenuje proto, že bych se přirovnal trochu k archeologovi, neboť odkrývám to, co se vyřadilo z dějin českého národa nebo z jeho kultury, a snažím se to připomenout,“ řekl výtvarník v rozhovoru pro Český rozhlas v pořadu Mozaika.
„Sozanský patří bez diskuze mezi umělce, kteří pojímají odpovědně svoji roli v pojetí umění jako osobní výpovědi o světě kolem nás. Je znám jako nekonformní umělec a člověk vyhraněných názorů a postojů, vyjadřující se prostřednictvím rozsáhlých multimediálních projektů vázaných ke konkrétnímu místu,“ uvedl kurátor výstavy Jiří T. Kotlík.
Projekt je zaměřen na osobnosti, jakými jsou filozof a publicista Záviš Kalandra, popravený v roce 1950, básník Jan Zahradníček, vězněný v 50. letech, a Ivan M. Jirous, vězněný v letech normalizace. Na jejich osudech je podle pořadatelů dobře viditelná zrůdnost mašinérie totalitní moci.
„Sozanského zajímá člověk v mezních situacích, jeho niterné rozpoložení a vnější reakce směrem k lidské komunitě. To je nepochybně i důvodem pro to, že opakovaně a naléhavě nastoluje aktuální a nepříliš populární téma, které ve své umělecké reflexi zároveň zrcadlí stav a směřování naší civilizace,“ sdělil Jiří T. Kotlík.
Na výstavu Sutiny navazuje další výstava Sozanského v Muzeu policie s názvem Magor. Pocta Ivanu M. Jirousovi bude mít vernisáž 29. října a potrvá do 30. listopadu.
K projektu Uzavřeno… se také řadí představení Píšu z pekla režiséra Michala Dočekala na scéně Národního divadla Kolowrat, které bude mít premiéru 17. listopadu. Představení vychází z textů Zahradníčka, Ivana M. Jirouse a z výpovědí vězňů z valdické věznice.Jiří Sozanský se narodil v roce 1946 v Praze. Vyučený zedník později studoval Akademii výtvarných umění v Praze. Od roku 1973 se věnuje malbě, kresbě, plastice, grafice, instalacím a environmentům a filmovým dokumentům. Od roku 1976 realizoval přes 50 samostatných výstav, v roce 1988 získal stipendium The Pollock-Krasner Foundation v New Yorku. Svými díly je zastoupen v řadě veřejných a soukromých sbírek. Je členem Spolku výtvarných umělců Mánes a Sdružení českých umělců grafiků Hollar.
