Maska za maskou obsahuje poprvé v historii kapely jiné skladby, než které zkomponoval dlouholetý výhradní autor Mejla Hlavsa. Baskytarista a zpěvák Plastiků zemřel v roce 2001, kdy také vyšlo album Líně s tebou spím, které uzavřelo jednu hudební kapitolu nejznámějších představitelů tuzemského uměleckého undergroundu.
Na nové nahrávce autorsky převažuje se šesti skladbami kytarista Joe Karafiát, třikrát přispěla i Eva Turnová a také Josef Janíček a Ludvík Kandl. Jedna skladba je společnou improvizací. Celkem Maska obsahuje třináct nových a původních skladeb. Některé z nich již Plastici běžně hrají na koncertech, některé zazní teprve na křtu a několik písní je určeno výhradně pro domácí poslech.
V textech písní tvoří výrazný podíl svébytná poezie Vratislava Brabence, zbytek obstarali autoři jako J. H. Krchovský, Andrej Stankovič, Jiří Kolář. Vůbec poprvé se v repertoáru objevuje i zhudebněný text bývalého manažera a člena Plastiků Ivana Martina Jirouse.
The Plastic People of the Universe se za dobu své více než čtyřicetileté existence dostali z prostředí tajných koncertů ve stodolách či na chalupě Václava Havla až do Bílého domu a učebnic dějepisu. Na obalu své poslední desky jsou vyfoceni před Hynaisovou oponou v Národním divadle.
Od roku 1968, kdy skupina vznikla, se v ní vystřídalo téměř 40 hudebníků. Většina z nich strávila v kapele pouze krátkou dobu. Z klasické sestavy v ní dodnes působí Brabenec, Janíček a Kabeš. Svá slavná neoficiálně vydaná alba, která kolovala v kopiích mezi zastánci nezávislé kultury, mohli Plastici ve své vlasti vydat až po roce 1989. K hudebním fanouškům se tak konečně dostaly kvalitně nahrané desky jako Hovězí porážka, Vožralej jak slíva, Bez ohňů je underground nebo Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned.
