Karel Poláček, milovník židovských anekdot

Původně se předpokládalo, že zde v roce 1944 i zemřel. V 90. letech se ale objevila svědkyně, účastnice pochodu smrti Klára Baumöhlová z východního Slovenska, která potvrdila, že Poláček přežil transport do Hindenburgu a účastnil se i pochodu do tábora v Gleiwitz. Zde byl pak dle svědectví 21. ledna 1945 popraven.

Karel Poláček se narodil 22. března 1892 v rodině židovského obchodníka v Rychnově nad Kněžnou. Matka se jmenovala Žofie a byla rozená Kohnová. Karel Poláček měl čtyři bratry - Arnošta, Kamila, Ludvíka a Zdeňka, a dva nevlastní sourozence Bertu a Milana z otcova druhého manželství s Emílií Posilesovou. Z gymnázia byl pro nekázeň a špatný prospěch vyloučen. Maturoval až v Praze v roce 1912. Nejprve střídal různá zaměstnání, až nastoupil jako úředník ve vývozní a dovozní komisi (pozdějším Úřadě pro zahraniční obchod). Zkušenosti z této práce zužitkoval v povídce Kolotoč, která se stala začátkem jeho spisovatelské dráhy.

Od roku 1920 začal psát do satirických časopisů Štika venkova a Nebojsa, kde se seznámil s bratry Karlem a Josefem Čapkovými. V meziválečném období byl redaktorem Lidových novin a spolupracoval s dalšími novinami a časopisy. Později se dal na spisovatelskou dráhu a ve svých románech se zaměřoval převážně na tragikomičnost maloměstského života. Asi největší popularitu mu přinesl román Bylo nás pět. Příběh pěti chlapců ale vyšel až rok po Poláčkově smrti.

Už v roce 1931 režisér Svatopluk Innemann natočil filmovou komedii podle Poláčkova dalšího populárního románu Muži v ofsajdu. K dalším jeho známým dílům patří Hostinec U Kamenného stolu, Dům na předměstí nebo tetralogie Okresní město. Známá je i Poláčkova kniha pro děti Edudant a Francimor.

Karel Poláček se řadil k tzv. pátečníkům. Roku 1995 mu byl in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka II. třídy.