Salinger se narodil (1. ledna 1919) na newyorském Manhattanu v židovské rodině prodavače košer šunky. Literární nadání projevoval už na škole, účinkoval v několika divadelních hrách a také psal povídky „pod přikrývkou, v noci, za pomoci baterky“. Některé vyšly ve školním časopise.
Ježíš, on má fantastický talent
Rozhovor s Richardem Olehlou
Rozhovor s Richardem Olehlou
UK: 28.1.2010
Zemřel J. D. Salinger
Více se k literatuře dostal v roce 1939, kdy navštěvoval večerní kurzy tvůrčího psaní na Columbia University. Jeho učitelem byl dlouholetý editor časopisu Story Whit Burnett. Všiml si Selingerova talentu a na jaře 1940 mu otiskl ve Story první povídku nazvanou Mladí lidé, pojednávající o několika lidech bez životního cíle.
Salinger vydal ještě několik dalších povídek, než byl několik měsíců poté, co Spojené státy na jaře 1942 vstoupily do druhé světové války, naverbován do armády. Během bojů se setkal s Ernestem Hemingwayem, který pracoval jako válečný dopisovatel v Paříži. „Ježíši, on má teda fantastický talent,“ prohlásil prý Hemingway o svém americkém kolegovi. Salinger Hemingwayovi v jednom z poválečných odpisů napsal, že jejich setkání pro něho bylo tou nejlepší vzpomínkou na válku.
Salinger utíkal před „žitem“
V roce 1948 vydal v magazínu The New Yorker kritiky uznávanou povídku Den jako stvořený pro banánové rybičky. A v roce 1951 vyšel román, který Salingera zapsal do literární síně slávy – Kdo chytá v žitě. Svět dospívajícího Holdena Caufielda okouzlil čtenáře svou bezprostředností, odporem k duchovně vyprázdněnému světu dospělých i černým humorem. Hlavním tématem se stala silná, přesto však jemná duše nevyrovnaného adolescenta.
„Je je třeba vzít v úvahu situaci, která ve Spojených státech panovala po druhé světové válce. Kontrast mezi hroznými zkušenostmi těch, kteří se války účastnili, a obrovskou konzumní společností, která se v Americe rozvíjela,“ říká k úspěchu knihy amerikanista Richard Olehla.
Veřejnému zájmu, který „žito“ vyvolalo, Salinger utíkal. Stal se samotářským a pro mnohé podivínským, když svůj dům před veřejností a novináři proměnil téměř v pevnost. Tradovalo se o něm, že vstává v pět nebo v šest hodin a v malém betonovém bunkru s průhlednou střechou u psacího stroje tráví patnáctihodinový pracovní den.
Poslední povídky vydal Salinger v roce 1965 a od roku 1980 se vyhýbal i kontaktu s médii. Pozornost na sebe upoutal ale v roce 2009, když u federálního soudu podal žalobu proti autorovi díla údajně odvozeného z jeho Kdo chytá v žitě. Soud vydání knihy pozastavil.
