„Deníky mají tisíc stránek, vybrali jsme to, co se nám nejvíce zdálo zajímavé, co nejvíce charakterizuje člověka v situaci, ve které se musí neustále rozhodovat. Ukazujeme meze, za které už dál nejde,“ uvedl režisér scénického čtení Ivan Rajmont.
Národní čítanka vychází z Juráčkových deníků z let 1959–1974, které Národní filmový archiv vydal v roce 2003. Postavu Pavla Juráčka, jehož talent i osobní život poznamenala komunistická mašinérie, rozdělil Rajmont na dvě. Jednu představuje David Prachař, druhou Petr Motloch.
Reportáž Martiny Čurdové
„Petr hraje Juráčka v akci a já Juráčka komentátora,“ přibližuje projekt David Prachař. Petr Motloch, Juráček č. 2, ho doplňuje: „Národní čítanka je scénické čtení. David je to čtení, já jsem to scénické. On čte monolog, já vstupuji do výjevů Juráčkova života. Co Prachař napoví, já zkusím naskicovat.“
Deník Pavla Juráčka je svědectvím téměř čtvrtstoletí jeho života. Začal si jej psát na skautském táboře v roce 1948, soustavně pak psal od roku 1951. Od té doby vytvořil nepřetržitou řadu 33 sešitů, poslední dochovaný pochází z roku 1974. Zejména závěrečná třetina celku, která je obsahem knižně vydaného Deníku z let 1959–1974, je dramatickým i tragickým obrazem vzestupu a pádu, vzdoru i sebedestrukce talentovaného umělce v konfliktu s dobovými uměleckými a společenskými okolnostmi. Kniha, vydaná Národním filmovým archivem, zvítězila v anketě Lidových novin Kniha roku 2004 a obdržela ocenění Magnesia Litera 2004 za nakladatelský čin.
Na dvě scénická čtení z Boudy české historie v sezoně 2009/2010 (prvním byl projekt Píšu z pekla s podtitulem Výpovědi a verše vězňů totality, založený na korespondenci vězňů a doplněn poezií Jana Zahradníčka a Ivana Martina Jirouse) naváže v červnu 2010 inscenace Historický monolog, zpověď prezidenta Emila Háchy, v režii Jana Antonína Pitínského se bude týkat roku 1939.
