Projekt zvítězil ve výběrovém řízení zemědělského rezortu. „Nám se ten program zdál komplexní, od zemědělce až po zpracování. Garantuje vazbu na školy, na stravovny,“ řekl náměstek ministra zemědělství Jiří Urban. V praxi by měl fungovat tak, že jednotliví farmáři se dohodnou přímo s místní školou na dodávkách biopotravin.
Cíl projektu? Vedle zdravé stravy i vypěstovat vztah k bio
Reportáž Jiřího Böhma
Cílem projektu je vytvořit distribuční řetězec, který školám usnadní přístup k biopotravinám. Za úspěch je přitom považováno alespoň dvacet škol. Podle ředitele společnosti Otakara Jiránka se jich chce do projektu zapojit již zhruba šedesát. „Možná se to zdá málo. Ale je to spíš taková modelová funkce. My budeme vytvářet v rámci tohoto projektu a s financemi tohoto projektu materiály, které můžou potom sloužit stovkám dalších škol,“ řekl Jiránek.
„Zvyšování informovanosti učitelů, personálu školních jídelen i rodičů se upevní jejich vztahy k biorolníkům, což je nesmírně důležité pro rozvoj ekozemědělství v místě,“ uvedl Urban. „Takové vztahy mohou vyústit ve vznik nových odbytových míst pro lokální bioprodukci a mohou ji dokonce iniciovat,“ dodal.
Školy i zemědělci hledají cestu, jak přesvědčit rodiče
Výroba biopotravin v Česku je stále malá, přestože neustále roste a ekologicky v tuzemsku hospodaří zemědělci již na téměř desetině zemědělské půdy. Biopotraviny se na celkové spotřebě potravin podílejí necelým jedním procentem, více než polovina z nich navíc pochází ze zahraničí.
Většímu rozšíření biopotravin brání podle odborníků zejména jejich cena, která je v porovnání s konvenčními potravinami výrazně vyšší. S tím souvisí i případná cena bioobědů ve školních jídelnách. Zemědělci proto nyní hledají cestu, jak přesvědčit rodiče, aby dětem takovou stravu zaplatili. „Každé jídlo má jinou cenovou hodnotu. Pokud zjistíme, že kvalita za to opravdu stojí, tak můžeme po dohodě s rodiči i nějakou cenu v řádu korun zvednout,“ řekl ředitel ZŠ Glowackého Miroslav Koranda.
