Podle autorů záměru existuje v ČR mnoho průzkumů i souborů dat jak o nemocnosti, tak o životním prostředí. Dosud se však na ně příliš nehledělo ve vzájemných souvislostech. V Brně na propojování obou sfér experti začali pracovat, zpřístupnili například stránky http://www.svod.cz/, kde si každý může najít informace o rozšíření zhoubných nádorů. Nový projekt má práci rozšířit a prohloubit.
Podle ředitele Institutu biostatistiky a analýz Masarykovy univerzity Ladislava Duška má například odpovědět na otázku, zda životní prostředí zvyšuje onkologickou nemocnost v Plzeňském kraji. Jen rakovinou tlustého střeva a konečníku nebo ledviny tam onemocní výrazně víc lidí než v jiných krajích. „To je věc, která mě nejvíc trápí, protože ve všech statistikách jde Plzeň výrazně nad Českou republiku. A protože je ČR sama o sobě na předních místech na světě, tak Plzeň je ještě o tři koňské délky před ní. A otázka, co za to může, je opravdu na místě,“ uvedl Dušek.
Ředitel projektu CETOCOEN Ivan Holoubek ve Studiu ČT24
Ředitel projektu CETOCOEN Ivan Holoubek ve Studiu ČT24
s 14:45, 07.01.2009
Reportáž Petra Malého
Výkonná ředitelka projektu CETOCOEN Jana Klánová:
„Náš výzkum musí být zaměřený na spolupráci s aplikačním sektorem, třeba s nemocnicemi, se státní správou, s privátní sférou.“
Rektor Masarykovy univerzity Petr Fiala:
„Univerzita získala přes 600 milionů korun, ta nejviditelnější investice bude vybudování nového pavilonu v univerzitním areálu v Brně-Bohunicích.“
Zjištěním odborníků by se měly řídit podniky
Vědci se v novém centru budou zabývat i toxickými látkami a jejich působením. Věnovat se budou i starým ekologickým zátěžím. Podle ředitele výzkumného centra RECETOX Ivana Holoubka budou zjišťovat například to, proč mají české ženy v mateřském mléku stále nejvíc polychlorovaných bifenylů z celé Evropy.
Podle Holoubka by informace, které vědci získají, využily podniky. Podle doporučení odborníků by mohly upravit svou práci, aby unikalo méně škodlivin do prostředí i míst, kde pracují zaměstnanci. Data jsou podle něj důležitá i pro státní správu a samosprávu, která rozhoduje nejen o rozvoji, ale i o starých ekologických zátěžích. „Jsou to všechno jacísi duši minulosti. Je tady něco, co jsme před lety používali a nevěděli jsme, jaké to může mít dopady. Teď nás to stojí stovky miliard, abychom se toho zbavili,“ uvedl.
