Jarmila Franková má dvě děti. Problémy s tím, že jí bývalý manžel neplatí výživné, má už sedm let. Dvakrát byl ve vězení a padla i necelá desítka trestních oznámení. Při posledním trestním oznámení ale otec zaplatil nárazově 25 tisíc korun. Pro úřady v tu chvíli povinnost splnil, avšak podle Frankové se tím popírá smysl výživného, které má být pravidelné.
Rodič, kterému ten druhý platí nepravidelně, má největší starosti. Postihnout dlužníka je totiž možné až v případě, že nezaplatí déle než čtyři měsíce v kuse. „Pokud takový rodič například nezaplatí čtyři platby, poté jednu uhradí a následně opět čtyři nezaplatí, tak v tomto případě ještě není ustálená judikatura. V počátku se může stát, že budou soudy rozhodovat rozdílně,“ myslí si mluvčí ministerstva spravedlnosti Jitka Zinke.
Reportáž Terezy Krásenské
Rodič navíc nedosahuje v takové situaci ani na sociální dávku. Aby o ni mohl požádat, je třeba, aby výživné nedostával tři měsíce v kuse. Za neplacení výživného policie obviní každého čtvrtého rodiče. Třetina si nechá domluvit, zbylé dvě třetiny ale končí v soudní síni. „Samotným výkonem trestu odnětí svobody je placení výživného vlastně zabráněno, protože tam práce není, takže se radši přistoupí k té podmínce,“ hovoří o standardní praxi soudce Petr Novák. Jen za prvních devět měsíců loňského roku poslaly soudy za neplacení výživného do vězení 800 lidí. Trest jich ale dostalo skoro sedmkrát víc.
