Fotografie je unikátní tím, že ji nejspíš načerno pořídil člen stráže SS pro svou soukromou sbírku. „Nacisté těsně na konci války likvidovali veškerou fotodokumentaci tak, aby nezůstaly důkazy jejich zločinů,“ uvedl ředitel sdružení Post Bellum Mikuláš Kroupa.
Fotografie zachytily dvě ženy, které dosud žijí - sestřenice Markétu Novákovou a Ilsu Maierovou. Právě Ilsa objevila fotku víc než po padesáti letech v jednom newyorském knihkupectví. Ve stejnou dobu přijelo do Osvětimi přes 18 tisíc terezínských Židů, Ilsa a Markéta patří mezi pouhých 1 500, kteří přežili.
Reportáž Edity Horákové
Za svůj život přitom vděčí celé řadě zdánlivých náhod. Kdyby Markétu po příjezdu nevarovali, ať si sundá brýle, čekala by ji smrt - tak jako tisíce těch, kteří přicházeli do koncentračních táborů se zdravotním hendikepem. Navíc měla ještě sádru.
Markéta Nováková o příjezdu do Osvětimi
„Já jsem měla sádru, což je úplný div, že jsem prošla. Pan Mengele se začal ptát, co to mám. Načež jsem řekla, že za týden to už můžu sundat. My jsme nevěděli, že nás třídí smrt - život. My jsme neměli zdání, my jsme o žádných komorách nevěděli.“
Hrůzy prožité v Osvětimi paní Nováková nikdy nezapomene. Díky tomu ale má životní nadhled. „Přebolelo to. Když vám někdo zemře, tak se taky musíte za nějakou dobu s tím nějak vyrovnat. A život jde dál,“ říká.
V Osvětimi přišlo o život kolem 1,5 milionu lidí
Tábor Osvětim, německy Auschwitz, byl založen v blízkosti stejnojmenného polského městečka na jaře 1940 a první vězni do něj byli zavlečeni ještě v červnu téhož roku. V souvislosti s plánem na „konečné řešení židovské otázky“ byl následující rok u nedaleké vsi Březinka zřízen druhý, rozsáhlejší komplex Osvětim II. Posléze vyrostl u obce Monowice i pracovní lágr Osvětim III.
Židovské transporty z nacisty ovládaných zemí začaly do Osvětimi proudit na jaře 1942. Po příjezdu do tábora se konala selekce, při níž dozorci rozhodovali o tom, kteří vězni budou využití k práci a které rovnou zavraždí v plynových komorách. Osvětim neblaze proslula i jako působiště Josefa Mengeleho, jenž na lidech prováděl lékařské pokusy.
V lednu 1945 byla kvůli postupu Rudé armády nařízena evakuace tábora. Téměř všichni vězni, asi 60 000 osob, se vydali na takzvaný pochod smrti. Rusové tak při osvobození Osvětimi o několik dní později v táboře našli jen asi sedm a půl tisíce zubožených lidí.
