Jan Fischer:
„Je příznačné, že v pohnutém 20. století jsou osudy dvou našich národů spojeny zvláštním poutem svobody. Byla doba, kdy jsme ztráceli svobodu společně, kdy ji jeden nalezl a druhý ztratil, a konečně nastal čas, kdy společně můžeme užívat její plody.“
Fischer také vyjádřil uspokojení nad převládajícím postojem české společnosti k antisemitismu, jehož extrémní projevy v naší zemi „naštěstí nejsou doma“. „Antisemitismus je u nás naštěstí záležitostí okrajovou, extrémní. S jeho hrubostí se dokážeme vypořádat, nicméně toto zlo nikterak nepodceňujme,“ dodal.
Vstup Jana Osúcha
Vstup Jana Osúcha
Z16: 9.2.2010
Proslov Jana Fischera k zahájení česko-izraelské konference
Jan Herzmann k postoji Čechů k Židům
S původním projevem vystoupili kromě šéfa české vlády také oba aktéři tehdejší obnovy vzájemné diplomacie – exministři zahraničí Jiří Dientsbier a Moše Arens. Svůj příspěvek přednesl i velvyslanec Izraele v ČR Jaakov Levy. Celá konference byla rozdělena do několika tematických bloků. V prvním se mluvilo o zahraniční politice, již zmíněném vztahu obou zemí i Izraele a Evropské unie nebo konfliktu na Blízkém východě. Proběhla zde také prezentace výsledku výzkumu veřejného mínění, které mapovalo pohled Čechů na Izrael.
V panelu o ekonomických příležitostech hovořili obchodníci z mezinárodní podnikatelské komory. Panel nazvaný Vztahy mezi lidmi nastínil hlavně společné projekty a plány v oblasti kultury a vzdělávání.
Československo vznik Izraele podporovalo
Československo vyjádřilo kladný vztah k probíhajícímu sionistickému hnutí, jehož příznivci se s ideou vytvoření samostatného židovského státu ozývaly v době mezi dvěma světovými konflikty. V roce 1926 Československo zřídilo konzulát v Jeruzalémě, o rok později prezident Masaryk osobně navštívil Jeruzalém.
Vztahy Československa od jeho vzniku v roce 1918 byly vstřícné až do začátku 50. let. Poté se ochladily a opětné sblížení přinesl až pád totalitních režimů ve střední a východní Evropě koncem 80. let. Od znovunavázání styků v roce 1990 jsou vzájemné vztahy téměř bezproblémové.
V roce 1967 československá vláda diplomatické styky pod vlivem Moskvy přerušila kvůli izraelské okupaci arabských zemí. ČSR spolu se Sovětským svazem jako jediné země nepovolily vstup izraelských občanů na své území. Obnovení vztahů přišlo 9. února 1990, kdy se v Černínském paláci sešli šéfové diplomacie obou zemí Jiří Dienstbier a Moše Arens, aby podepsali dohodu o znovunavázání diplomatických styků. V dubnu téhož roku již prezident Václav Havel zavítal na první oficiální návštěvu Izraele.
Výzkum: Češi mají o Izraeli kladné mínění, ví o něm však málo
Fischerův názor o kladném vztahu Čechů k Izraeli podpořil výzkum společnosti Factum Invenio, který byl proveden u příležitosti konání konference. Z výsledků vyplývá, že Češí mají na Židy a židovství poměrně příznivé názory. „Asi je to právě historickou tradicí, která byla podpořena skutečností, že židovská komunita v ČSR za první republiky nebyla nijak ortodoxní. Tím jsme se lišili od okolních států,“ uvedl zástupce společnosti Jan Herzmann.
Nejdůležitějším parametrem, který názory na Izrael ve společnosti štěpí, je podle Herzmanna vzdělání. „Mladá vzdělaná generace chce cestovat do Izraele, chce se tam vzdělávat,“ dodal. Celkově však česká společnost disponuje velmi malými znalostmi o Židech. Stát Izrael si spojují nejvíce s biblickou tradicí a roli v mnoha konfliktech. „O moderním Izraeli jako státu s vysokou úrovní vědy a kultury toho ví česká společnost málo,“ říká Herzmann.
