Bureš byl pověřen ministryní spravedlnosti Danielou Kovářovou, aby jako místopředseda soudu dbal o důstojnost soudních jednání a dodržování zásad soudcovské etiky v řízeních, která se vedou v úseku civilního a insolvenčního soudnictví, a vyřizoval v zákonných lhůtách stížnosti na práci soudců. Proto se zabýval i stížností Tomáše Berky a sdružení na Trojánka.
Ten při soudním jednání nejdřív zakázal pořizování zvukového záznamu z jednání, což je podle Motejla v rozporu se zákonem. Následně pak zakázal zástupcům veřejnosti i přístup k jednání. Bureš stížnosti na chování soudce označil jako nedůvodné. Podle Motejla se ale uvedený soudce zjevně dopustil skutku, který je možné považovat za kárné provinění. „Místopředseda Bureš tak postupoval v rozporu se zákonem o soudech a soudcích,“ domnívá se ombudsman.
Soudce může odepřít přístup na jednání konkrétním osobám, ale pouze za určitých podmínek. Musí například existovat obava, že by tito lidé mohli rušit průběh jednání. Důvodem může být i třeba nevhodné chování v budově soudu nebo nevhodné oblečení. V tomto případě ale soudce podle úřadu veřejného ochránce práv rozhodl o odepření přístupu k jednání konkrétním lidem bez předchozí porady s přísedícími a bez dostatečného odůvodnění.
