Matematici vytvořili nový matematický model, který pomocí ekonomických zákonitostí popisuje, v jakém množství se dají lovit ohrožená zvířata, aby byl jejich lov udržitelný – a aby zvěř nevyhynula třeba náhodou.
Práce vznikla ve spolupráci amerických, anglických a čínských univerzit a vyšla v odborném časopise Journal of Mathematical Biology. Podle této teoretické studie se dá spočítat hranice udržitelného lovu jak pro různé druhy, tak i pro jednotlivé populace. Vědci popsali dva klíčové faktory, které považují za nejdůležitější. Jedním z nich je přirozená rychlost růstu konkrétní zvířecí populace, druhým pak to, jak moc zvířata soupeří vzájemně o zdroje.
Obrovskou roli hraje i náhoda, podle vědců se dá ale její role spočítat – a právě to také udělali. Předchozí modely, které zkoumaly dopad lovu na divoce žijící druhy zvířat, jako jsou velryby, bizoni, nosorožci, ptáci i ryby, totiž podle autorů nebraly v úvahu, jak dynamicky mohou právě náhodné environmentální faktory změnit rovnováhu v počtu zvířat.
Lovit, nelovit?
„Problém, na který jsme narazili, spočívá v tom, že když se u řady živočišných druhů zmenší počet zvířat, jednak se tím snižuje jejich užitek pro člověka, ale současně vzniká pravděpodobnost, že celý druh vymře,“ uvedl ekonom Sergiu Ungureanu. „Proč? Je to proto, že kromě vlivu člověka má na počet zvířat v přírodě dopad také spousta relativně drobných náhodných faktorů v přírodě.“
„V minulosti se vědci na problém dívali, aniž by brali v úvahu tyto náhodné přirozené faktory, případně ignorovali možnost, že druh úplně vyhyne,“ dodal. „Když jsme odstranili tato dvě omezení, ukázalo se, že existuje u každého druhu přirozená hranice, u které by se mělo s lovem přestat.“
Podle vědců je nejlepší přístup k lovu založený na střídání strategií, které kombinují povolený lov přesně určeného množství zvířat s úplným zákazem lovu ve chvíli, kdy se množství sníží k hranici vymření. Efektivní je nechat populace, které jsou schopné rychle růst, aby dosáhly větší velikosti, než se začne s jejich lovem – tak se jednak sníží pravděpodobnost jejich vyhynutí a současně to umožní je hospodářsky lépe využívat v budoucnosti.
Paradox železné ochrany. Přemnožení může vést k vyhynutí
Právě u druhů, které jsou schopné se relativně rychle rozmnožovat, je také podle ekonomů možné promyšlené ekonomické využívání.
Cílem práce ovšem není radit lovcům, jak nejlépe zabíjet ohrožená zvířata, ale vlastně přesný opak – pomocí řeči čísel a peněz poradit environmentalistům, na které živočišné druhy zaměřit pozornost a které naopak mohou sloužit k tomu, aby tuto záchranu financovaly.
„Cílem je pomoci ekologům porozumět problému a jeho parametrům, rozmanitosti zájmů a dát jim nástroj, který jim dá čísla pro vytvoření optimální strategie pro různé druhy,“ vysvětluje smysl studie Ungureanu.
Podle autorů práce není možné pohlížet na lov zvířat „dogmaticky“, tedy nelovit je vůbec. Pokud se totiž zvířata v důsledku minimální kontroly přemnoží, začnou mezi sebou zápasit o zdroje, což na ně může mít podobně katastrofální dopad, jako kdyby byla vylovená – přemnožený druh totiž snadno poškodí zdroje celého ekosystému.
