Berlín – Po včerejším oznámení nominace bojovníka za občanská práva v bývalé NDR Joachima Gaucka na příštího německého prezidenta to začalo ve vládní koalici znovu vřít. Gaucka jako společného kandidáta prosadila opozice spolu s vládními liberály (FDP) proti vůli kancléřky Angely Merkelové, za což její křesťanští demokraté (CDU) nyní FDP obviňují z narušení důvěry v koalici. Také řada německých komentátorů interpretuje prosazení Gaucka jako porážku kancléřky.
Merkelová a její strana na kandidaturu dvaasedmdesátiletého evangelického pastora a prvního šéfa úřadu pro dokumentaci činnosti někdejší tajné východoněmecké policie Stasi přistoupily až poté, co od ní odmítla ustoupit dvě nejsilnější opoziční uskupení, sociální demokracie (SPD) a Zelení, a překvapivě i jinak nevýrazní vládní liberálové. Pokud nechtěla kancléřka riskovat rozpad koalice, nezbylo jí nakonec podle tisku než se všeobecně
respektovaným Gauckem souhlasit.
Merkelová byla donucena uznat chybu ohledně Wulffa
Postup FDP ale v dnešním vydání deníku Leipziger Volkszeitung ostře kritizoval parlamentní předák CDU Michael Kretschmer, podle něhož vyvolal v koalici „obrovské narušení důvěry“, které bude mít vážné důsledky. Také generální tajemnice SPD Andrea Nahlesová médiím prozradila, že jednání o společném kandidátovi „nebyla vůbec poklidná“. „Paní Merkelová totiž musela uznat, že před dvěma roky udělala chybu,“ dodala Nahlesová.
Bavorský ministr financí za sesterské křesťanské socialisty (CSU) Markus Söder dokonce podle deníku Bild otevřeně mluvil o vydírání ze strany liberálů. Jeden ze členů vedení FDP agentuře Reuters přiznal, že diskuze v koalici byly „na ostří nože“. Kancléřka údajně dokonce varovala šéfa FDP a ministra hospodářství Philippa Röslera, že jeho strana podporou Gaucka ohrožuje koalici. „Opravdu to chcete?“ rozčilovala se podle Bildu Merkelová.
Angela Merkelová, německá kancléřka:
„Po intenzivních jednáních a zvážení různých návrhů a možných kandidátů jsme se dobrali výsledku. Naším společným kandidátem na prezidenta je bojovník za lidská práva a bývalý šéf úřadu pro dokumentaci činnosti někdejší východoněmecké tajné policie – Joachim Gauck.“
Také konzervativní deník Frankfurter Allgemeine Zeitung obvinil liberály, že „toto divadlo dovedli až na pokraj rozpadu koalice“. Jiné listy naopak riskantní strategii FDP oceňují jako odvážnou. „Ocas jednou výjimečně zavrtěl psem,“ poznamenal například Nordsee-Zeitung.
Gauck byl už v roce 2010 prezidentským kandidátem SPD a Zelených, kancléřčina koalice ho ale odmítla a nominovala proti němu později vítězného Christiana Wulffa. Ten v pátek rezignoval pod tlakem afér z doby, kdy byl premiérem spolkové země Dolní Sasko, a kvůli nimž čelí podezření ze zneužití své tehdejší funkce. Wulffovy skandály v očích Němců vážně poškodily úřad hlavy státu a většina dnešních komentářů věří, že Gauck je tím pravým, kdo mu navrátí dřívější důstojnost. „Svou osobností může úřad spolkového prezidenta zachránit,“ soudí například komentátor veřejnoprávní televize ZDF.
Výběr Gaucka hodnotí komentátoři jako úspěch soupeřů Merkelové
„Pro kancléřku a její unii je to přiznáním porážky, pro SPD a Zelené je to triumf. FDP, a tak je člověk vůbec nezná, stojí na straně vítězů,“ konstatoval analytik televize n-tv. Jedním dechem ale dodal, že pro silnou Merkelovou to nebude znamenat žádnou ztrátu politických bodů.
Joachim Gauck, kandidát na německého prezidenta:
„Nemůžu vám tady jen tak spatra přednést nějakou přelomovou řeč. Právě jsem přiletěl. Kancléřka mi volala, když jsem byl v taxíku. Ani jsem se nestihl umýt. Jedno ale vím jistě. V naší zemi je řada těch, kteří se hlásí k odpovědnosti. Chci pracovat na tom, aby tento postoj přijalo více lidí, kteří jen stojí jako diváci a kritici veřejných záležitostí.“
Berlínský deník Der Tagesspiegel se dokonce domnívá, že Gauck bude nakonec „mistrovským dílem“ kancléřky, neboť zastává stejné konzervativní hodnoty jako šéfka vlády, což se ukázalo jeho kritikou hnutí Okupujte Wall Street nebo odpůrců stavby kontroverzního vlakového nádraží ve Stuttgartu. „Německo bude mít v osobě Joachima Gaucka nejkonzervativnějšího prezidenta,“ předpovídá levicový list.
Profil Joachima Gaucka:
- evangelický pastor Joachim Gauck ztělesňuje německé vypořádání se s komunistickou minulostí
- v loňských volbách německého prezidenta byl společným kandidátem opoziční Sociálnědemokratické strany Německa (SPD) a Zelených
- narodil se 24. ledna 1940 v Rostocku v námořnické rodině, jeho otec i matka byli členy NSDAP, jeho pozdější životní dráhu předznamenalo odvlečení otce do sibiřského gulagu počátkem padesátých let
- Gauck vystudoval teologii a poté působil v Lüssowě v Meklenbursku jako evangelický pastor
- na podzim 1989 moderoval v Rostocku protirežimní demonstrace a spoluzakládal tamní pobočku hnutí Nové fórum, které zastřešovalo činnost opozičních skupin v NDR a později se přejmenovalo na Spojenectví 90
- v březnu 1990 byl na jeho kandidátce zvolen do posledního východoněmeckého parlamentu
- od října téhož roku vedl Úřad pro dokumenty státní bezpečnosti bývalé NDR
- o rok později byl jmenován spolkovým zmocněncem pro dokumenty ministerstva
státní bezpečnosti bývalé NDR
- po skončení druhého funkčního období v říjnu 2000 z čela úřadu odešel a věnuje se především přednáškové činnosti
Gauck má při prezidentské volbě jistotu drtivé většiny hlasů koalice i opozice. Kdysi byl oficiálně nepřítelem národa, teď stane v jeho čele. Navíc ho do úřadu uvede kancléřka, která už mu jednou kandidaturu zhatila. Od 18. března, dne plánované volby hlavy státu, tak bude z prezidentského paláce a ze spolkového kancléřství vládnout Německu dvojice politků z bývalé NDR.
Má Wulff nárok na doživotní rentu?
Wulff by měl jako bývalá hlava státu dostávat doživotní roční rentu ve výši 199 000 eur (zhruba pět milionů korun). Němci se nyní přou, zda na ni má nárok. Zatímco politici soudí, že ano, podle právníků podmínky pro získání prezidentské výsluhy nesplňuje. Jeden z jeho předchůdců Walter Scheel už Wulffa vyzval, aby se penze zřekl.
Nárok na penzi má podle zákona i prezident, který ve funkci skončil předčasně, a to z politických nebo zdravotních důvodů. Podle právní expertízy Spolkového sněmu a názoru některých nezávislých odborníků však Wulff po necelých 20 měsících v úřadě abdikoval z osobních důvodů. Kromě doživotní penze mají němečtí prezidenti na odpočinku nárok také na kancelář a služební auto s řidičem, které hradí rovněž stát. Zda je získá i Wulff, musí nyní rozhodnout úřad spolkového prezidenta, který bude mít v této otázce poslední slovo.
Podle průzkumu nedělníku Bild am Sonntag je proti rentě pro Wulffa 78 procent Němců. K nim patří i exprezident Scheel, podle něhož by se měl jeho následovník výsluhy zříct. „Tím by si mohl získat u Němců zpět ztracenou důvěru a důvěryhodnost,“ uvedl nejvyšší představitel Spolkové republiky z let 1974 až 1979.
Německá média v této souvislosti připomínají, že v době svého nástupu do funkce v létě 2010 Wulff sám zpochybnil, zda mají bývalé hlavy státu v období ekonomických obtíží a rozpočtových škrtů pobírat měsíčně 16 500 eur (přes 400 000 Kč), tedy příjem, o kterém si většina Němců může nechat jen zdát. „Myslím, že musí být dán nějaký signál a mělo by se to změnit,“ uvedl tehdy Wulff.
