Děčín/Duchcov – Do některých škol na počátku září nenastoupili zapsaní prvňáci. Například v jedné z děčínských základních škol nepřišly dvě děti, v Duchcově jich chybí dokonce pět. Většinou se nakonec ukáže, že se rodiny přestěhovaly a děti chodí jinam, rodiče pouze zapomněli změnu původní škole ohlásit. Občas ale děti zkrátka zmizí a teprve po letech se ukáže, že jim rodiče vzdělání upřeli. Školy ani radnice takové děti nedokážou dohledat, chyba je podle nich i v zákonech a hlavně jejich vymahatelnosti.
Kam zmizel_ Marcela, Jirka, Honzík a další děti? Mohla by tak vypadat doplňovačka pro děti na shodu přísudku s podmětem, ale ve skutečnosti musí tuto doplňovačku luštit ředitelé škol v Děčíně a Duchcově a sociální pracovníci. Děti totiž zmizel_ ze škol, kam je jejich rodiče řádně zapsali – na počátku září žáci zkrátka nepřišli a školy o nich nic nevěděly.
Podobné případy se opakují každoročně, sociální pracovníci proto vědí, že nejčastěji zjistí, že se rodiny odstěhovaly, a rodiče ignorovali, že mají povinnost stěhování škole ohlásit. Občas ale je situace složitější. „Máme i případy, kdy děti nenajdeme,“ podotkl ředitel ZŠ Děčín Vít Průša.
Děti zdaleka nechybějí pouze na úplný začátek školy. Některé mají po celou dobu svého vzdělávání problémy s docházkou. Většinou jsou jejich absence s vědomím rodičů, se kterými potom musí školy a úřady o děti takřka válčit. Pomáhá jim především to, že rodiny, které nechávají děti často doma, jsou nezřídka sociálně slabé. „Setkáváme se s případy, kdy musíme policii podat podnět k zahájení trestního stíhání pro ohrožování výchovy, eventuelně podáváme oznámení na dávkové oddělení úřadu práce k pozastavení sociálních dávek,“ řekla Dana Hnízdová z pardubického SPOD.
Jedním z nedohledatelných dětí je Honzík, který měl nastoupit do první třídy v Duchcově. „Terénní pracovnice vyrazila do terénu a zjistila, že rodina na trvalém bydlišti už nesídlí,“ přiblížila starostka Jitka Bártová (Šance pro Duchcov). V městské základní škole v září chybělo hned pět zapsaných dětí, zbylé čtyři se ale podařilo najít v jiných školách.
V případě Honzíka se škola a radnice obávají, že by mohl připadnout mezi děti, které rodiče nechtějí do škol posílat – buď nenastoupí vůbec, nebo se objeví později. Zákon sice rodičům pod hrozbou vězení ukládá, že děti musejí chodit do školy. Jeho vymahatelnost je ale velmi složitá, tvrdí zástupci měst. „Zákony vůbec nepočítají s tím, že se může stát, že to některý rodič prostě neudělá,“ podotkla duchcovská starostka. Mezi zážitky kantorů potom patří třeba setkání s přestárlým prvňákem – to zažili v Děčíne, kam rodiče přišli zapsat chlapce, který už měl dva roky do školy chodit – nebo s pozoruhodnými představami o světě. „Měli jsme chlapečka a ten nám v sedmi letech řekl, že na stromě rostou chlebíčky,“ přiblížila Ivana Poschová ze vzdělávacího centra pro sociálně znevýhodněné.
