V souvislosti s náhlým a překvapivým příklonem Václava Havla k Topolánkově Ódéesce, což sám exprezident musel vzápětí zmírnit poukazem na svou nazelenalost, se prý uvnitř Občanské demokratické strany hodně mluvilo o nebezpečných pravdoláskařích, pravdoláskovcích či pravdoláskistech. Jak patrno, už ze samého mluvnického utváření těchto slov přímo kape ironie a vrcholná nedůvěra k Havlovu sametověrevolučnímu heslu o tom, že pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí.
Nu což, s hesly je to vždycky obtížné - hlavně v přesném dešifrování smyslu jednotlivých jejich slov. V tomto Havlově hesle není potíž se slovy lež, nenávist a snad ani v té lásce. Největší problém je však tradičně s výkladem slova „pravda“. A potíž s tím asi má i sám autor toho zmíněného hesla. Když psal jen své hry, měli jsme hlavně u těch prvních, jako byla Zahradní slavnost či Vyrozumění, pocit, že je to skutečná pravda zobrazující věrně to, co se dělo v myslích papalášů i v životě obyčejných lidí. I tehdejší Havlovy stati politické jako například jeho slavný dopis Husákovi ze sedmdesátých let pravdou často přímo duněly.
Ovšem právě v době, kdy se heslo o pravdě a lásce zrodilo, se Havel už dostával do aktivní politiky, která je s pravdou vždycky aspoň trochu na štíru, protože na sebe narážejí pravdy různé, kdy je někdy těžké poznat, která je ta pravá. Už Hus přece říkal „pravdy každému přejte“ a Luigi Pirandello dokonce jednu svou hru nazval „Každý má svou pravdu“.
Některé svoje současné pravdy Václav Havel řekl až příliš kategoricky. Mám na mysli třeba výrok, že americký radar potřebujeme hlavně proto, abychom ukázali Rusům, že se jich nebojíme. O Íránu - což je oficiální verze Američanů i dosavadní vlády - ani slovo. I Havlův přítel Schwarzenberg každou zmínku o Rusech důsledně eliminuje, a tím se aspoň verbálně od Havlovy vyslovené pravdy liší. Ale co když v té věci má pravdu Havel - jak si to ostatně myslí hodně našich lidí?
Nebo teď zase jeho výrok, že svržení Topolánkovy vlády byla pitomost. Ano, říká to většina novinářů a politologů, ale v naší relaci „Volejte Šestku“, kam volá hodně prostých inteligentních lidí, to vyšlo deset ku desíti - takže pravda napůl - těch druhých deset totiž odvolání té vlády přeběhlíků velmi schvalovalo bez ohledu na to, jak to momentálně naši republiku mezinárodně poznamenalo.
Zkrátka slovo „pravda“ zní všude kolem nás jako slovo prázdné, jehož jednotného významu se zřídka dopátráme - ovšemže s výjimkou všeobecně platných přírodních zákonů. Jakmile však jde o nějakou ideu nebo prostý názor, není nikdy nic jisté. Vezměme třeba Masarykovo heslo „Ježíš, ne Cézar“ - tedy jednoznačné preferování lásky k bližnímu proti vojáckému násilí. Na jakoupak stranu v tom případě patří bratři Mašínové, jejichž vyznamenání vlastní medailí využívá jako agitaci pro svou stranu Mirek Topolánek, k němuž se teď masarykovec Havel přiklání?
Nebo jiné Masarykovo heslo: „Státy se udržují těmi ideály, na nichž vznikly“. Jaké vlastně jsou ty základní ideály našeho dnešního státu? To, co Masaryk napovídá ve své knize Česká otázka, že smyslem českých dějin je otázka náboženská, už zjevně neplatí. A zdá se, že to neplatilo ani v době Masarykově, kdy silněji než náboženství se v této zemi ozýval nacionalismus, na němž bylo postaveno celé naše národní obrození. A pokud Masaryk i Palacký považovali za vrcholné období našich dějin husitství, nebylo v tom nakonec víc toho Cézara než Ježíše? A co mělo v původním husitském hesle „Pravda Boží vítězí“ přesně znamenat ono prostřední slovo, to nikdy nikdo nevysvětlil. Masaryk ho tedy raději ze své prezidentské standarty vypustil a zůstalo jen „Pravda vítězí“, které pak dědičně sloužilo Benešovi, Gottwaldovi, Zápotockému, Novotnému, Svobodovi, Husákovi, Havlovi i Klausovi. Jaká to sbírka nositelů různých pravd, jejichž skutečného obsahu jsme se ještě v plné míře nedokázali dobrat. A tak by se ani opatrní členové ODS nemuseli pravdoláskovství tolik bát, protože nikdo neví, co si pod tím přesně představit. U samotného Václava Havla bych spíš věřil v tu jeho nazelenalost než ve zcela důsledné vyznávání jeho vlastního hesla z listopadu 1989.
- Václav Havel autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/622/62114.jpg
- Karel Schwarzenberg autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/736/73523.jpg
- Prezidentská standarta autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/6/600/59987.jpg
