Je až k neuvěření, kolik směšně banálních témat předkládala ve vánočních a novoročních dnech naší široké veřejnosti média všeho druhu, tedy zdaleka ne jen ta bulvární. Jedním z témat, které by podle mého názoru mělo být naším bytostným národním zájmem vypovídajícím i o způsobu našeho myšlení, se však nezabýval téměř nikdo. Mám na mysli češtinu a boj proti tomu, jak s ní často zacházíme.
Zde nemyslím jen na lidi, kteří se dostávají do elektronických médií jako nějací odborníci, třeba na sport nebo na dopravu, a dokážou říct větu, kterou jsem nedávno skutečně slyšel: „Začali jsme čtyřma prvotníma ouspěchama.“ Nejhorší však je, když se porušování základních gramatických pravidel a používání hrubých germanismů vyskytuje i u profesionálních hlasatelů a moderátorů, případně i u autorů seriózních novin. Pokud jde o ty germanismy, pak nejčastější je ono známé „více jak“ oproti správnému „více než“. Mnohem častějším a hrubším prohřeškem však bývá správné užívání různých tvarů spojených s množným číslem podstatných jmen rodu středního. Tak stále slyšíme, že byly odhlasovány některé opatření, aniž se dbá správných tvarů jako třeba ve větě „města byla osvětlena“.
A což teprve skloňování číslovek – tam je úplný chaos, který, bohužel, už téměř nikomu nevadí. Zejména, když se pro určení přibližnosti množství užije předložky „okolo“ nebo „kolem“. Tím se nám do věty dostává 2. pád, čili genitiv, takže nelze říci, že přijde okolo tři sta lidí místo správného „tří set“. Často už jsem navrhoval, aby redaktoři připravovali pro hlasatele v takovýchto případech texty s přesným slovním vypisováním příslušných číslovkových tvarů, protože oni mají více času se nad věcí zamyslet, než chudák hlasatel, který si s tím v živém vysílání musí umět poradit ve vteřině a často to pak řekne špatně. A to nemluvím o přímo v češtině zakázaných tvarech „dvěmi“, „dvouch“, „dvoum“ a podobně…
A k tomu obrovský problém sloves takzvané třetí slovesné třídy. Stokrát jsme se učili, že pro běžnou potřebu postačí aspoň ne zcela dokonalé pravidlo o shodě širšího rozkazovacího způsobu se širším tvarem třetí osoby množného čísla. Tedy „přicházej“ – „přicházejí“, na rozdíl od tvarů úzkých „trp“ – „trpí“ a podobně. Opět marná snaha, stále nám „chybí“ učitelé, matky „přivádí“ na svět méně dětí a tak dále.
A nakonec je tu ještě maličkost, zvaná, tuším, aorist, ale možná, že se to dnes jmenuje jinak, to je jedno. Jde o tvary jako kdybych, kdybys, kdybyste. Naštěstí už se podařilo vymýtit tvary „kdyby jste“ či „kdyby jsi“. Ale často se ve větném rozběhu ty tvary rozdělí a ono neblahé „jsi“ nebo „jste“ se tam přece jen objeví. Příklad: „Všechno by bylo dopadlo jinak, kdyby – jak bylo původně ujednáno – jste byli přišli včas“; místo prostého „kdybyste byli přišli včas.“
Připadá mi trochu nadbytečné, když se v různých jazykových koutcích rozebírající poněkud méně důležité věci, jako třeba jakého rodu je slovo „salaš“, nebo jaký je jazykový rozdíl mezi štolou, štědrovkou či obyčejnou vánočkou, zatímco ty opakované hrubky zůstávají bez povšimnutí, jako kdybychom se s nimi už definitivně měli smířit… Já bych spíš navrhoval zavést novoroční předsevzetí, které by nám připomínalo, že bychom se těch prohřešků měli co nejvíce vyvarovat.
Komentář Jiřího Ješe pro Český rozhlas 6
