Londýn – Výstava, kterou uspořádala londýnská Royal Academy of Arts, má návštěvníkům pomoci nahlédnout do nitra Vincenta van Gogha. Prezentuje nejen slavná plátna a kresby nizozemského malíře, ale také dopisy, které podle organizátorů výstavy tvoří jeho další „autoportrét“ a vyvrací zažitou představu o van Goghovi jako o nevyzpytatelném géniovi, který tvořil rychle a impulzivně a o němž lidé hlavně vědí, že si uřízl ucho a byl nějaký čas v ústavu pro choromyslné.
Riskuji život pro umění, psal van Gogh bratrovi
Londýnská výstava je zakončením patnáctiletého zkoumání van Goghovy korespondence. Navazuje na loňské monumentální vydání malířových dopisů v šesti svazcích a třech jazycích (angličtině, holandštině a francouzštině, v níž napsal velkou část dopisů), které připravili badatelé z amsterdamského van Goghova muzea a nizozemské akademie věd. Současně byly dopisy zpřístupněny na internetu.
Dopis, který měl u sebe toho hrozného dne
GALERIE
videogallery_00078522
Na návštěvníky Royal Academy of Art čeká 65 pláten, 30 kreseb a téměř 40 z několika set dopisů, které van Gogh adresoval přátelům mezi malíři, Paulu Gauguinovi nebo Emilu Bernardovi, ale především svému mladšímu bratru Theovi. „Psal mu o každodenním životě, o uměleckých zážitcích. O tom, koho potkal, o čem s ním mluvil… v podstatě o všem,“ přibližuje korespondenci malířův praprasynovec Willem van Gogh.
Velkou pozornost bude jistě přitahovat dopis Theovi, který byl nalezen ve van Goghově kapse v den, kdy se střelil z revolveru na poli u Avers. Zemřel o dva dny později. „Riskuji život pro své umění,“ napsal v něm van Gogh a děkoval bratrovi za dopis a za 50 franků, které mu poslal. Dopis doplňuje tužkou psaná Theova poznámka, že to je „dopis, který měl u sebe toho hrozného dne 27. července“.
Rychlý, ale ne impulzivní, a už vůbec ne šílený van Gogh
Kurátorka An Dumasová říká, že výstava má pomoci vyvrátit obraz van Gogha jako šíleného umělce. Obrazy společně s dopisy by podle ní měly jasně ukázat, jak pečlivě se na každé dílo připravoval, jak dlouho přemýšlel o barvách, o kompozici. Maloval sice rychle, ale dopisy ukazují, že rozhodně ne impulzivně a že žádný tah štětcem nebyl náhodný. Detailně v nich popisuje, jak se připravoval na jednotlivé obrazy, jak se snažil ovládnout perspektivu, barvy a malbu figur.
„Dává to jeho malbám nový rozměr, protože můžete číst jeho dopisy a zároveň vidět obrazy. Dozvíte se, kdy je nakreslil, proč je nakreslil, v jaké byl náladě.“ /Sylvia Cramerová, prapraneteř Vincenta van Gogha/
Van Goghovy dopisy dosahují podle organizátorů výstavy úrovně „velké literatury“ díky originalitě úvah o umění, přírodě a literatuře. Ukazují, že van Gogh byl nejen citlivý, odhodlaný a mimořádně pracovitý, ale také mimořádně inteligentní.
Celkem se zachovalo zhruba kolem 900 van Goghových dopisů, veřejnosti jsou ale přístupné jen zřídka, protože jsou velmi křehké, a také 35 listů, které jsou součástí londýnské výstavy, se po jejím skončení opět vrátí do klimatizovaných depozitářů. Od 23. ledna do 18. dubna si je ale návštěvníci Royal Academy of Art mohou prohlédnout spolu s van Goghovými obrazy a kresbami.
Poslední Van Goghův dopis Theovi
Thanks for your kind letter and for the 50-franc note it contained.
I’d really like to write to you about many things, but I sense the pointlessness of it.
I hope that you’ll have found those gentlemen favourably disposed towards you.
You didn’t need to reassure me as to the state of peace of your household. I believe I’ve seen the good as much as the other side. And besides, am so much in agreement that raising a kid in a fourth floor apartment is hard labour, as much for you as for Jo. Since that’s going well, which is the main thing, should I go on about things of lesser importance? My word, there’s probably a long way to go before there’s a chance of talking business with more rested minds. That’s the only thing I can say at the moment, and that for my part I realized it with a certain horror, I haven’t yet hidden it, but that really is all.
The other painters, whatever they think about it, instinctively keep their distance from discussions on current trade. Ah well, really we can only make our paintings speak.
But however, my dear brother, there’s this that I’ve always told you, and I tell you again once more with all the gravity that can be imparted by the efforts of thought assiduously fixed on trying to do as well as one can – I tell you again that I’ll always consider that you’re something other than a simple dealer in Corots, that through my intermediacy you have your part in the very production of certain canvases, which even in calamity retain their calm. For that’s where we are, and that’s all, or at least the main thing I can have to tell you in a moment of relative crisis. In a moment when things are very tense between dealers in paintings – by dead artists – and living artists.
Ah well, I risk my life for my own work and my reason has half foundered in it – very well – but you’re not one of the dealers in men; as far as I know and can judge I think you really act with humanity, but what can you do…
/zdroj: vangoghletters.org/