Kostelní Vydří (Jindřichohradecko) - Členové rodiny, osobnosti z disentu i undergroundu, ale i ministři a stovky dalších lidí se dnes v Kostelním Vydří na Jindřichohradecku rozloučili s básníkem Ivanem Martinem Jirousem. Na pohřbu signatáře Charty 77 a odpůrce totalitního režimu v bývalém Československu nechyběli například Jirousovi kamarádi - současný ministr obrany Alexandr Vondra, evangelický duchovní Svatopluk Karásek nebo předseda spolku Šalamoun John Bok. Jirous, známý pod přezdívkou Magor, zemřel 10. listopadu ve věku 67 let.
Posledního rozloučení s Jirousem se účastnila možná až tisícovka lidí. Zaplnili kostel karmelitánského kláštera v Kostelním Vydří, kde si mohli poslechnout i modlitbu, kterou za Jirouse pronesl ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg. Ostatní postávali ještě na vedlejším nádvoří. Na mši za Jirouse dorazili například také spisovatel Jáchym Topol, jeho bratr hudebník Filip, herec Jan Kašpar, scenárista a režisér Břetislav Rychlík a olympijský vítěz ve vodním slalomu Lukáš Pollert.
Jirousův kamarád z disentu a současný ministr obrany Vondra: „Pro nás všechny to byl velmi důležitý člověk a bez něj bychom to měli v těch těžkých dobách ještě těžší. Byl nezávislý a fungoval jako semafor, který ukazuje pouze červenou a zelenou. Pro oranžovou neměl místo.“
John Bok:
"Pro mě Magor neumřel a umřít nemůže. Bude čím dál živější podle mě.
Po bohoslužbě v kostele zamířil smuteční průvod na hřbitov v Kostelním Vydří. Tam bude Jirous pochován. Okolí se s ním už jednou loučilo ve čtvrtek 17. listopadu na zádušní mši v pražském kostele svatého Ignáce z Loyoly. Dorazily tam na čtyři stovky lidí.
Kostelní Vydří si Jirous jako místo svého posledního odpočinku sám vybral. „Už jsme si asi před patnácti lety při procházkách vyhlédli hřbitůvek v Kostelním Vydří, kde budeme spolu ležet. On tady ten kraj miloval,“ řekla pro ČT Jirousova životní partnerka Dagmar Vokatá. Místní hřbitov i kostel jsou na trase, kudy Jirous chodíval do své oblíbené hospody v Dačicích a zpátky na svůj statek v Prostředním Vydří. Koupil ho ještě v době totality, ovšem užívat ho mohl, až když ho v listopadu 1989 pustili z vězení.
