Varšava - V polské Varšavě se chystají na „přelomovou“ událost pro středoevropský region. Za vyvrcholení polského předsednictví ve visegrádské skupině považují tamní politici i veřejnost setkání premiérů středoevropských zemí. Většího významu akce dosahuje i tím, že se do debat zapojí i německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident François Hollande - jednat tak bude u stolu hned šest politických špiček.
Kromě klíčových problémů hospodářské a finanční politiky EU, zejména budoucnosti ekonomické a měnové unie, má šestice politiků diskutovat o evropských bezpečnostních a obranných projektech. Jednáním o hospodářské a měnové stabilitě premiéři navážou na poslední summit z června 2012 v Praze, kde se shodli na tom, že řešení potíží v eurozóně musí být dlouhodobé, nesmí narušit evropský jednotný trh a musejí být k němu přizváni všichni členové EU.
Na rozdíl od pražského byly do programu nynějšího varšavského summitu zařazeny i perspektivy obranné a bezpečnostní spolupráce zemí V4. Zatím ji charakterizuje bohatá historie debat, ale chudý seznam výsledků. V prvních letech svého členství v NATO ji blokovala Česká republika, která před regionální kooperací preferovala součinnost na bázi Severoatlantické aliance. V posledních letech brání rozvoji společných projektů neutěšený stav státních rozpočtů.
Když se zhruba před deseti lety ukázaly projekty společné „visegrádské“ vojenské brigády jako nereálné, orientovali se noví středoevropští členové NATO spíš na spolupráci se starými státy aliance. Výjimkou byla společná česko-slovenská jednotka v Kosovu a v Iráku, kde se na spolupráci dohodla i slovenská armáda s maďarskou.
Vznikne visegrádská bojová skupina?
Novým impulzem váznoucí vojenské spolupráce by se měla stát takzvaná „visegrádská bojová skupina“, o níž se začalo hovořit v roce 2007. Váhavý rozjezd možná uspíší slib ministrů obrany z loňského května, že bojová skupina přece jen vznikne. Útvar, který by měl být v roce 2016 připravený k bleskovým operacím mimo území Evropské unie, má mít nejméně 3 000 mužů.
Symptomem dosavadní nedostatečné vojenské spolupráce zemí V4 je podle analytiků i slabá koordinace při vyzbrojování, zejména ve sféře investičně mimořádně náročných vzdušných sil. Zatímco český vzdušný prostor chrání švédské stroje Grippen, na Slovensku zůstaly ruské letouny MiG a v Polsku létají americké stíhačky F-16. Opakující se deklarace o politické, vojenské i finanční potřebě společného postupu zůstaly na papíře.
Kromě rozdílných politických akcentů je důvodem tohoto stavu i rozdíl v objemu výdajů na obranu. Polská ochota investovat do armády je historicky nesrovnatelně vyšší, než je tomu v ostatních zemích V4. Podíl vojenských výdajů Polska na hrubém domácím produktu je nyní ve srovnání s visegrádskými partnery dvojnásobný.
