Praha – Během uplynulých 20 let, v jejichž zejména první polovině probíhala radikální ekonomická transformace, se podařilo v Česku vybudovat stabilní ekonomický systém, ze kterého těžíme dodnes a který prověřila hospodářská krize. Na dnešní konferenci 20 let finančních a bankovních reforem v České republice to zdůraznil prezident Václav Klaus. K reformám uplynulých dvaceti let se prezident hlásí, i když ne zdaleka všechny připravoval a ne na všech se podílel.
„Důležité je to, co přežívá, ne to, co se stalo zapomenutým detailem. Důležité je to, co představuje hlavní kontury toho uplynulého dvacetiletí,“ uvedl své vystoupení Klaus. V celém svém projevu se snažil zdůraznit, že řada rozhodnutí nebyla nijak jednoduchá, že neexistoval žádný předem připravený plán, podle kterého by se postupovalo. „Přes tuto naši velmi nelehkou a komplikovanou historii uplynulých 20 let, bych si troufal tvrdit, že dnešní finanční a ekonomická krize ukázala, že naše ekonomika a náš bankovní a finanční systém stojí na dobrých základech, a to podle mého názoru není vůbec málo,“ podtrhl.
Prezident dále vyzvedl věci, které se během transformace podařily, zmínil ale i místa sporu a reformy, které se mohly udělat jinak. Za jeden z nejdůležitějších bodů, který se během transformace podařil, považuje počáteční opatrnou makroekonomickou politiku, která zabránila vzniku rychlé inflace, případně ještě hůř hyperinflace. „Tím jsme se konec konců lišili od všech dalších transformačních zemí. Nepoužili jsme inflaci jako způsob sanace bankovního sektoru na úkor úspor občanů,“ zdůraznil Klaus.
Naopak skeptický je Klaus ohledně rychlého vstupu Česka do Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. „Chtěli jsme být první transformující se zemí přijatou do OECD, a to se v roce 1995 stalo, ale podmínkou byl liberalizovaný kapitálový účet. Dodnes si nejsem jist, že jsme to udělali ve správnou chvíli, měnová krize mohla vypadat jinak,“ podotkl Klaus a připomněl ekonomický propad z let 1997 a 1998.
Klaus a první porevoluční rozpočet:
„Pro ty, kterým se, a to zcela oprávněně, zdá příliš vysoká dnešní sazba zdanění podniků, rád připomenu, že jsem tehdy v návrhu zákona o státním rozpočtu navrhl snížit sazbu odvodů ze zisku ze 75 na 65 procent. V dalším roce jsem se odvážil to snížit ze 65 na 55, pak 45 další rok, abychom to dali všechno do určitých proporcí, které se už dneska zdají málo pochopitelné.“
Marka za tři koruny
Klaus vzpomenul také dohady kolem devalvace koruny, která Čechům lačnících po cestách na Západ na dlouhá léta tyto výlety značně prodražila, a tím zkomplikovala. „Komárek chtěl marku za tři koruny,“ připomněl prezident a dodal, že volba míry devalvace k 29. prosinci 1990 byla jeho nejtěžším politickým rozhodnutím.
„Ti, kteří si stále ještě nějakým způsobem idealizovali kvalitu sytému zděděného z komunismu, nás tlačili k devalvaci mnohem menší. Mezinárodní měnový fond naopak naší ekonomice důvěřoval méně než my sami a chtěl devalvaci koruny daleko větší. Jsem rád, že jsem tehdy nepodlehl a že jsem zvolil míru devalvace, která umožnila, aby náš kurz beze změny vydržel více než šest let. Žádná jiná transformující se země neměla 75 měsíců nezměněný fixní kurz,“ podtrhl.
Klaus si rýpnul do Zemana i do Evropské unie
Prezident ve své řeči hovořil ale také o rozpadu Československa a následné měnové odluce obou zemí. Toto téma využil k tomu, aby si rýpnul do Evropské unie a varoval před přijetím jednotné evropské měny, vůči kterému je již řadu let velmi skeptický.
Pozor na euro říká Klaus:
„Bylo jasným důkazem, že měnová odluka, že zachování společné měny není otázkou chtění či politické vůle, ale otázkou shodnosti, či neshodnosti ekonomických parametrů těchto dvou odlišných měnových oblastí. Dopady dnešní ekonomické a finanční krize na země střední a východní Evropy mající euro či svým uspořádáním na euro napojené, snad vyléčily všechny ty, kteří považovali přijetí eura pro naši zemi za ekonomicky téměř neutrální a bezbolestnou operaci.“
Kritika z prezidentových úst zazněla také na chování Miloše Zemana a jeho vlády. Jeho zákaz privatizace bank, který si následně vyžádal štědrou a podle Klause i velmi nákladnou sanaci bankovního sektoru, považuje Klaus za špatné rozhodnutí. „To byl obrovský morální hazard. Privatizací bank se transformace začínat nedala, a když to už kolem roku 1995 začínalo být možné, zakázal to na návrh Miloše Zemana a ČSSD tehdejší Parlament,“ míní Klaus.
