Washington – Nejrozsáhlejší reforma regulace finančního sektoru od 30. let minulého století si razí cestu schvalovacím procesem americké legislativy. Dnes nad ránem schválil konečnou verzi zákona dohadovací výbor amerického Kongresu a v dalších dnech o něm definitivně rozhodne hlasování v Senátu i Sněmovně reprezentantů. Demokraté v Kongresu chtějí, aby prezident Barack Obama zákon podepsal do 4. července.
Americký Kongres dohodl největší reformu regulace bank od 30. let
Sněmovna reprezentantů přijala návrh už v prosinci, před měsícem ji následoval Senát. Poslední dva týdny pak Dohadovací výbor slaďoval obě znění a připravoval konečnou podobu zákona.
Reformy finančního sektoru mají zabránit opakování finanční krize. Jejich záběr se pohybuje od nových pravidel pro záchranu problémových bank přes změny v dohledu nad finančním sektorem po ochranu spotřebitelů. Většina nových pravidel bude pro banky a celý finanční sektor znamenat výrazný zásah do ziskovosti a nákladů. Zástupci bank tak v posledních dnech v Kongresu intenzivně lobbovali, aby zmírnili nejhorší ustanovení.
Mírnější, než se čekalo
Ve čtvrtek se zákonodárci například dohodli na tom, že banky budou mít výjimku z takzvaného Volckerova pravidla, které navrhovalo zákaz obchodování na vlastní účet, investic do obchodů s deriváty a investic do hedgeových a dalších fondů. Banky podle konečné verze budou moci omezeně investovat do hedgeových fondů a fondů soukromého kapitálu.
Cílem Volckerova pravidla, nazvaného podle někdejšího šéfa americké centrální banky a jednoho z prezidentových poradců Paula Volckera, je oddělit u bankovních institucí s vklady garantovanými vládním pojištěním základní bankovní aktivity od rizikovějších operací. Důsledkem pro giganty z Wall Street jako JP Morgan Chase nebo Citigroup bude kromě snížení ziskovosti zřejmě i nutnost hluboké restrukturalizace a odprodeje významných částí.
Výbor přijal kompromis i v další sporné otázce obchodování s deriváty, tedy různými termínovými kontrakty, opcemi, swapy a dalšími původně zajišťovacími nástroji, které mohou být využity k vysoce rizikovým finančním sázkám. Proti původnímu návrhu, který předpokládal úplné odděleni těchto aktivit od bank, si budou moci banky řadu běžnějších z nich, zejména swapů, ponechat.
Jednou z nejspornějších otázek reformy je ale takzvaný „wallstreetský panel smrti“, tedy návrh na to, aby o sanacích a likvidacích velkých finančních společností rozhodoval vládní výbor. Ten by ohrožené a systémově důležité firmy přebíral a poté buď zachraňoval, nebo likvidoval a náklady kryl z prodeje jejich aktiv a z poplatků vybíraných od ostatních firem finančního sektoru. To by mělo zabránit jednak neřízeným bankrotům velkých firem, jako byl Lehman Brothers, které by mohly spustit systémovou krizi, a jednak tomu, aby náklady bankovních sanací nesli daňoví poplatníci.
Kritici však upozorňují, že nový systém nijak neřeší klíčový problém firem „příliš velkých na to, aby padly“ a s tím spojenou otázku morálního hazardu, kdy se banky chovají rizikově, protože vědí, že jim vláda nakonec stejně vždycky pomůže.
Podle pozorovatelů je jednou z největších chyb zákona to, že vůbec neřeší otázku zestátněných hypotečních agentur Fannie Mae a Freddie Mac, které na hypotečním trhu realizovaly státní politiku dostupnosti bydlení širokým masám. Oba kolosy kryté státními zárukami byly jedním z hlavních motorů vytváření obří bubliny nadhodnocených cen realit, jejímž prasknutím vypukla hypoteční a finanční krize. Záchrana obou agentur stála daňové poplatníky už 145 miliard dolarů a náklady jejich sanace stále rostou.
Lehman Brothers